HK - Prievidza - HK 2008
Původně jsem chtěl tuto cestu zařadit mezi delší výlety, lae po sečtení času jsem si uvědomil, že spadá opravdu spíš do těch kratších :).
Takže... prostě jsem si tak řekl, že bych mohl zajet navštívit babičku na Slovensko, tak jsem vzal kolo a jel jsem. Původní plán zahrnoval docela dlouhou cestu přes Rakousko, ale jelikož jsem večer před odjezdem nemohl najít potřebnou mapu a druhou měl u sebe brácha, rozhodl jsem se to zkrátit.
Den první
Budík zazvonil asi už ve tři čtvrtě na čtyři. Než jsem se však nasnídal a dobalil, bylo skoro půl páté. Ještě jsem musel na benzínku dofouknout zoufale měkká kola. Tam jsem však zjistil, že nějaký šikula pumpu rozbil. Místo abych jel k jiné benzínce, rozhodl jsem se vyrazit na silně podhuštěném kole. Tak jsem absolvoval cestu až do Chocně (40km). Tam jsem konečně potkal benzínku. Mezi tím už se i úplně rozednila, takže jsem mohl odložit blikačku (čelovku jsem si ani nenasazoval - znám tady přeci každý kámen :) ). Dále jsem vyrazil ještě po známé cestě přes kopec do Litomyšle. Tam jsem projel přes město s tím, že musím narazit na nějakou rozumnou cyklostezku na Svitavy. A taky že ano. Jenom byla na můj vkus trochu kopcovitá. A pak se začala dost motat, tak jsem se rozhodl jet podle normálních značek. Ty mě však hned zavedli na hlavní Brněnskou. Naštěstí šlo jen o kratší sjezd do Svitav. Tady jsem najel na pěknou cyklostezku, která však vedla jen nějakých 15km a pak jsem musel na hlavní. Nebylo to nic moc příjemného, i když okolí - údolíčko řeky Svitavy to dost napravovalo. Takhle jsem dojel do Letovic. Tam mi došla trpělivost a zahnul jsem do Boskovic. Tam jsem si trošku zajel. Pak jsem konečně vytáhnul mapu (dříve by to stejně nemělo cenu, protože to byla mapa východní Moravy) a nasměroval konečně správným směrem. Brzy jsem se dokonce ocitl na Greenways z Polska do Brna a dále. Ta mě vedla již vcelku neomylně. Nějakých 15km před Brnem začala nádherná cyklostezka přímo podle Svitavy krásným lesíkem. Prostě idylka. Docela jsem se obával průjezdu Brna, ale cyklostezka to vyřešila za mě. Vedla po malých cestičkách stále v blízkosti řeky Svitavy. Jedinkrát jsem se z ní na chvíli ztratil a zabloudil trochu do polí, ale bez problémů jsme se vymotal. Na konci Brna začínala nádherná cyklostezka z hlaďounkého asfaltu - ráj všech cyklistů a bruslařů. Taky jsem jednoho potkal. Předjížděl jsem ho zrovna když vyjížděl. Nejel jsem nijak extrémně rychle, ale ani pomalu. Najednou jsem za sebou uslyšel žž, žž a bruslař byl přede mnou. Za jízdy se otočil a zeptal se: "kolik jedem??". "26", odpověděl jsem a vyrazil, protože mě žádní bruslaři předjíždět nebudou. Jel jsem dost přes třicet, ale stále mi šlapal na paty. Proto mě docela potěšilo, když jsem asi po třech kilometrech zjistil, že se na konci krásného asfaltu otočil zpět. Díky tomu jsem si v klidu mohl vychutnat předposlední chleba se sýrem a trošku odpočnout. Pak už hurá ke známým místům - trase závodu K24. Usmyslel jsem si, že si někde na ní dám pivko. Jako naschvál měli všude buď zavřeno nebo neměli zahrádku. Až jedna měnínská hospůdka (asi po 15km) nesklamala. Mimo jiné jsem se podíval do mapy a s překvapením jsem zjistil, že silnice ke které jsem směřoval nemířila na Břeclav (jak jsem si myslel i po celou dobu závodu), ale na Hodonín. Takže jsem musel skoro deset kilometrů zpět. Ale tak co, aspoň jsem si pořádně připoměl časy minule a aspoň jednou jsem na této trase nemusel závodit. Pak už jsem po správné trase vyrazil směr Břeclav. Byl docela silný provoz, a tak nějak byla ta silnice pořád stejná až to nebylo úplně zábavné. Taky jsem si říkal, že už bych asi měl začít být trochu unavený, ale ono pořád nic :). No zpestřil jsem si cestu výletem do Lednice. Tady jsem potkával spoustu cyklovýletníků - přeci jen je to kraj tomuto sportu zaslíben. Pak už jsem byl v Břeclavi a to přímo v její části Poštorná, odkud už to je na rakouské hranice kousíček. Bál jsem se, že budu muset jet Rakouskem potmě, ale naštěstí bylo teprve kolem šesté a těch asi 20km uteklo víc než rychle. Jako obvykle to byl krásný zážitek - nádherné rovné silničky téměř bez provozu. Průjezd několika čisťounkýma vesnička, kde je všechno tak jak má být. A už tu byl most přes Moravu a já byl v Moravském Svatem Jánu u bratrů Slováků. Zamířil jsem víceméně do první hospůdky. Přeci jen pitný režim se musí udržovat :). Pivko za krásných 18SK, a pak že máme nejlevnější pivo. Pak se se mnou dal ještě do řeči jeden místní štamgast. Snažila se zapojit i jeho paní, ale tu jen okřikl, ať "drží piču" a "netrepe kokociny" :). Když jsem řekl odkud jedu, tak mě docela obdivovali. Nu což. Dopil jsem pivko a rozloučil se vyrazil jsem na poslední část dnešní štreky. Sluníčko se stále drželo nad obzorem tak jsem jel dál a dál. Až kousek za Šaštínem se začalo docela rychle stmívat a jelikož jsem byl líný vytahovat blikačku, radši jsem při první příležitosti zahnul do lesa. Nebylo to sice uplně ideální místo, ale já nejsem náročný, takže jsem si vystačil. Stan jsem samozřejmě ani nestavěl.
Statistika: Datum: 28.7. 2008
Ujeto: 313.31km
Avg: 21.69km/h
Max: 54.8km/h
Trasa: Hradec Králové > Bělečko > Vysoké Chvojno > Choceň > Litomyšl > Čistá > Svitavy > Březová nad Svitavou > Letovice > Boskovice > Rájec-Jestřebí > Blansko > Adamov > Brno > Rajhradice > Blučina > Měnín > Blučina > Židlochovice > Velké Němčice > Hustopeče > Podivín > Lednice > Břeclav > Reinthal (A) > Hohenau > Moravský Sv. Ján (SK) > Borský Sv. Jur > Šaštín-Stráže
Den druhý
Ráno jsem vstal kolem čtvrt na pět, setřásl jsem ze sebe klíšťata (a že jich nebylo málo), rychle zabalil a vyrazil. Nejelo se už tak parádně jako včera, ale tak špatné to taky nebylo. Ke snídali posloužili koláčky, které jsem měl ještě z domova. Docela rychle začalo pálit slunko, které jsem včera ani nějak nevnímal (ačkoliv byl taky solidní pařák). Docela jsem se zapotil do kopečků kolem Bradla. Kde je krásná včerejší rovinka?? Pak pěkný sjezd do Piešťan, ale pak zase nahoru. Pak jsem se těšil, že bude konečně pěkný sjezd k řece Nitře, ale musel jsem přejet ještě asi pět menších hřebínků. V Topolčanech mě na jedné zastávce zaujal nápis "To najdoložitejšie je oproti". Když jsem otočil hlavu, musel jsem souhlasit. Naproti stál pivovar :). Pivko jsem si ale naplánoval až do Partizánského. Odolal jsem, ač mě cestou rozptylovala jedna hospůdka za druhou. A pak jsem byl v Partizánském. A tam nic! To mě vážně naštvalo, ale naštěstí hned ve vedlejší vesničce jsem narazil na pěknou pivničku, kde jsem schladil vyschlý krk (už docela dlouho jsem jel bez vody). Najednou se zase jelo o něco lépe, ale i tak byla poslední část docela nezábavná a byl jsem rád, když jsem konečně kolem jedné hodiny byl u babičky.
Statistika: Datum: 29.7. 2008
Ujeto: 148.05km
Avg: 20.83km/h
Max: 62.2km/h
Trasa: Šaštín-Stráže > Senica > Brestové > Brezová pod Bradlom > Vrbové > Piešťany > Banka > Bojná > Topolčany > Partizánské > Nováky > Prievidza
Cesta zpět
Po dvou a půl dnech jsem se rozhodl, že bych se mohl vydat na zpáteční cestu. Původně jsem rozmýšlel buď o cestě přes Polsko nebo přes Maďarsko, ale nakonec jsem se rozhodl, že to vezmou pokud možno nejpřímější a nejrychlejší cestou. Tentokrát jsem vstával už ve tři hodiny. Vydatně jsem posnídal a o půl čtvrté jsem již vyrážel vyzbrojen jak blikačkou tak čelovkou (byla opravdu ještě úplná tma). Časného výjezdu a s tím souvisejícího zmenšeného provozu jsem využil k tomu, že jsem mohl vcelku bez problémů jet po hlavní silnici na Trenčín.
Jak jsem cestou tam neměl žádný problém, tak teď mě kupodivu hned od začátku začal docela nepříjemně bolet zadek a po chvíli se přidala i bolest v koleni. I napříč tomu jsem jel docela slušně. Prostě jsem si řekl, že to rozjedu. Koleno přebolelo asi po 20km. Zadek asi po stovce.
Těsně před sedmou hodinou jsem již byl na hranicích. Pak mě čekal pěkný kopeček k motrotestu Rasová. I ten jsem zvládl vcelku bez problémů. Zde jsem původně chtěl zahnout na Bojkovice. Teď jsem ale ještě jednou prohlédl mapu a uvědomil si, že ačkoliv je pátek, provoz stále není tak strašný, a rozhodl jsem se pokračovat po hlavní silnici až do Uherského Brodu. Jelikož to bylo pěkně z kopečka, uteklo to docela rychle. A pak už doprava na Zlín. Tady mě chvílema překvapoval docela silný provoz, ale i ten se dal vydržet. Kolem půl desáté jsem měl krásných 130km a byl jsem na kopečku před Zlínem. Zde jsem spořádal hned dva krajíce chleba se sýrem, a pak už rychle dál. Průjezd Zlínem byl pohodový. Auta se hromadily v zácpách na křižovatkách a já jen křižoval mezi nimi. Na Fryšták byl zase docela silný provoz, a tak jsem ocenil, když jsem uviděl od silnice vycházet pěknou cyklostezku. Bohužel nebyla nijak označena. Tak jsem se zeptal nějakého místního cyklisty. Ten mi řekl, že po ní se určitě na Fryšták nedostanu, že musím po hlavní. Tak jsem jel tedy po ní. Trochu mě zarazila značka zákaz cyklistů, kterou jsem po chvilce minul, ale zase mě uklidnil cyklista, který jel z protější strany. Asi po třech kilometrech se k cestě opět vrátila cyklostezka, která určitě nevede tímto směrem. Zde končil zákaz kol na silnici, takže dál už asi opravdu cyklostezka vedla jinam. No tak příště budu vědět...
Fryštákem jsem v pohodě projel na Holešov a odtud na Přerov, kterému jsem měl v plánu se vyhnout a po malých silničkách v pohodě jet na Vlkoš a Troubky. Stejně jako když jsem jel loni na Slovensko mě však Přerov vtáhl jakousi kupodivnou silou a já se zase ocitl na jeho okraji. Tentokrát jsem se z něj naštěstí vymotal docela v pohodě. Jen pořád ne a ne narazit na benzínku, na které jsem chtěl koupit něco k pití. Po obloze se už docela hodnou chvíli honily slušný černý mraky. Najednou začalo pršet. A přesně v té chvíli se jak na zavolanou objevila benzínka. Než jsem si koupil litr koly a spořádal nějaké sladkosti déšť ustal. Prostě akorát vypočítáno :)...
No a pak už konečně na Troubky, Tovačov a Prostějov. Tím jsem se vymotal docela rychle a už jsem si to šinul na Kostelec na Hané. Za tím jsem očekával, že to bude trošku do kopečku, ale těch kopečků bylo až trošku nad chuť. Sjezd do Konice byl dobrou odměnou. Pak jsem si trošičku zajel když jsem špatně odbočil. No co, proč bych si nevyjel kilometr docela slušného kopečku a pak zas zpátky, já mám přece sil na rozdávání. No a ze Dzbelu už to bylo pro změnu jenom z kopečka. To se jelo parádně. Vlastně až před Moravskou Třebovou. Tam mě trošku znejistil rozcestník - MT 5km nebo MT 4km. Nu což, řekl jsem si, ať už tam jsem, vezmu to tou kratší. To byla však chyba lávky. Čekaly mě dva kilometry brutálního kopce nahoru a pak zas dva kilometry brutálního sjezdu. Ale co už, hlavně že jsem byl tam. Neodolal jsem a vyzkoušel jsem v asiabistru gyros za 30Kč. Ceně odpovídala kvalita, ale jíst se to nakonec dalo a zatím ještě žiju, takže dobrý :).
Z MT jsem vyjel směrem na Lanškroun, ale jedna křižovatka mě trochu znejistila, když tam byli úplně jiné směry. Jel jsem po hlavní a bylo to...špatně. Ale jel jsem po cyklostezce směrem na Choceň a to bylo hlavní, tam jsem potřeboval. Čekal mě jeden docela brutální kopeček, ale zvládl jsem ho bez větších problémů. Pak už měl být jen sjezd, který se nejprve moc nedostavoval, ale nakonec přišel i ten. V Litomyšli jsem se nezdržoval hledáním cyklostezky a projel jsem jí po hlavní. Pak už ale přes kopec po vedlejší do Chocně. Tam jsem byl přesně v sedm. Na posledních 40km už jsem se vyloženě těšil. Bylo to hezky z kopečka a vůbec po fajn cestě. O půl desáté jsem byl bez problémů doma. Ani světlo jsem tahat nemusel :).
Statistika: Datum: 1.8. 2008
Ujeto: 354.58km
Avg: 23.05km/h
Max: 64.8km/h
Trasa: Prievidza > Nováky > Bánovce nad Bebravou > Trenčín > Drietoma > Starý Hrozenkov (ČR) > Uherský Brod > Zlín > Fryšták > Holešov > Přerov > Troubky > Tovačov > Bedihošť > Prostějov > Kostelec na Hané > Přemyslovice > Konice > Dzbel > Chornice > Městečko Trnávka > Moravská Třebová > Kunčina > Dětrichov > Litomyšl > České Heřmanice > Choceň > Borohrádek > Vysoké Chvojno > Bělečko > HK
Původně jsem chtěl tuto cestu zařadit mezi delší výlety, lae po sečtení času jsem si uvědomil, že spadá opravdu spíš do těch kratších :).
Takže... prostě jsem si tak řekl, že bych mohl zajet navštívit babičku na Slovensko, tak jsem vzal kolo a jel jsem. Původní plán zahrnoval docela dlouhou cestu přes Rakousko, ale jelikož jsem večer před odjezdem nemohl najít potřebnou mapu a druhou měl u sebe brácha, rozhodl jsem se to zkrátit.
Den první
Budík zazvonil asi už ve tři čtvrtě na čtyři. Než jsem se však nasnídal a dobalil, bylo skoro půl páté. Ještě jsem musel na benzínku dofouknout zoufale měkká kola. Tam jsem však zjistil, že nějaký šikula pumpu rozbil. Místo abych jel k jiné benzínce, rozhodl jsem se vyrazit na silně podhuštěném kole. Tak jsem absolvoval cestu až do Chocně (40km). Tam jsem konečně potkal benzínku. Mezi tím už se i úplně rozednila, takže jsem mohl odložit blikačku (čelovku jsem si ani nenasazoval - znám tady přeci každý kámen :) ). Dále jsem vyrazil ještě po známé cestě přes kopec do Litomyšle. Tam jsem projel přes město s tím, že musím narazit na nějakou rozumnou cyklostezku na Svitavy. A taky že ano. Jenom byla na můj vkus trochu kopcovitá. A pak se začala dost motat, tak jsem se rozhodl jet podle normálních značek. Ty mě však hned zavedli na hlavní Brněnskou. Naštěstí šlo jen o kratší sjezd do Svitav. Tady jsem najel na pěknou cyklostezku, která však vedla jen nějakých 15km a pak jsem musel na hlavní. Nebylo to nic moc příjemného, i když okolí - údolíčko řeky Svitavy to dost napravovalo. Takhle jsem dojel do Letovic. Tam mi došla trpělivost a zahnul jsem do Boskovic. Tam jsem si trošku zajel. Pak jsem konečně vytáhnul mapu (dříve by to stejně nemělo cenu, protože to byla mapa východní Moravy) a nasměroval konečně správným směrem. Brzy jsem se dokonce ocitl na Greenways z Polska do Brna a dále. Ta mě vedla již vcelku neomylně. Nějakých 15km před Brnem začala nádherná cyklostezka přímo podle Svitavy krásným lesíkem. Prostě idylka. Docela jsem se obával průjezdu Brna, ale cyklostezka to vyřešila za mě. Vedla po malých cestičkách stále v blízkosti řeky Svitavy. Jedinkrát jsem se z ní na chvíli ztratil a zabloudil trochu do polí, ale bez problémů jsme se vymotal. Na konci Brna začínala nádherná cyklostezka z hlaďounkého asfaltu - ráj všech cyklistů a bruslařů. Taky jsem jednoho potkal. Předjížděl jsem ho zrovna když vyjížděl. Nejel jsem nijak extrémně rychle, ale ani pomalu. Najednou jsem za sebou uslyšel žž, žž a bruslař byl přede mnou. Za jízdy se otočil a zeptal se: "kolik jedem??". "26", odpověděl jsem a vyrazil, protože mě žádní bruslaři předjíždět nebudou. Jel jsem dost přes třicet, ale stále mi šlapal na paty. Proto mě docela potěšilo, když jsem asi po třech kilometrech zjistil, že se na konci krásného asfaltu otočil zpět. Díky tomu jsem si v klidu mohl vychutnat předposlední chleba se sýrem a trošku odpočnout. Pak už hurá ke známým místům - trase závodu K24. Usmyslel jsem si, že si někde na ní dám pivko. Jako naschvál měli všude buď zavřeno nebo neměli zahrádku. Až jedna měnínská hospůdka (asi po 15km) nesklamala. Mimo jiné jsem se podíval do mapy a s překvapením jsem zjistil, že silnice ke které jsem směřoval nemířila na Břeclav (jak jsem si myslel i po celou dobu závodu), ale na Hodonín. Takže jsem musel skoro deset kilometrů zpět. Ale tak co, aspoň jsem si pořádně připoměl časy minule a aspoň jednou jsem na této trase nemusel závodit. Pak už jsem po správné trase vyrazil směr Břeclav. Byl docela silný provoz, a tak nějak byla ta silnice pořád stejná až to nebylo úplně zábavné. Taky jsem si říkal, že už bych asi měl začít být trochu unavený, ale ono pořád nic :). No zpestřil jsem si cestu výletem do Lednice. Tady jsem potkával spoustu cyklovýletníků - přeci jen je to kraj tomuto sportu zaslíben. Pak už jsem byl v Břeclavi a to přímo v její části Poštorná, odkud už to je na rakouské hranice kousíček. Bál jsem se, že budu muset jet Rakouskem potmě, ale naštěstí bylo teprve kolem šesté a těch asi 20km uteklo víc než rychle. Jako obvykle to byl krásný zážitek - nádherné rovné silničky téměř bez provozu. Průjezd několika čisťounkýma vesnička, kde je všechno tak jak má být. A už tu byl most přes Moravu a já byl v Moravském Svatem Jánu u bratrů Slováků. Zamířil jsem víceméně do první hospůdky. Přeci jen pitný režim se musí udržovat :). Pivko za krásných 18SK, a pak že máme nejlevnější pivo. Pak se se mnou dal ještě do řeči jeden místní štamgast. Snažila se zapojit i jeho paní, ale tu jen okřikl, ať "drží piču" a "netrepe kokociny" :). Když jsem řekl odkud jedu, tak mě docela obdivovali. Nu což. Dopil jsem pivko a rozloučil se vyrazil jsem na poslední část dnešní štreky. Sluníčko se stále drželo nad obzorem tak jsem jel dál a dál. Až kousek za Šaštínem se začalo docela rychle stmívat a jelikož jsem byl líný vytahovat blikačku, radši jsem při první příležitosti zahnul do lesa. Nebylo to sice uplně ideální místo, ale já nejsem náročný, takže jsem si vystačil. Stan jsem samozřejmě ani nestavěl.
Statistika: Datum: 28.7. 2008
Ujeto: 313.31km
Avg: 21.69km/h
Max: 54.8km/h
Trasa: Hradec Králové > Bělečko > Vysoké Chvojno > Choceň > Litomyšl > Čistá > Svitavy > Březová nad Svitavou > Letovice > Boskovice > Rájec-Jestřebí > Blansko > Adamov > Brno > Rajhradice > Blučina > Měnín > Blučina > Židlochovice > Velké Němčice > Hustopeče > Podivín > Lednice > Břeclav > Reinthal (A) > Hohenau > Moravský Sv. Ján (SK) > Borský Sv. Jur > Šaštín-Stráže
Den druhý
Ráno jsem vstal kolem čtvrt na pět, setřásl jsem ze sebe klíšťata (a že jich nebylo málo), rychle zabalil a vyrazil. Nejelo se už tak parádně jako včera, ale tak špatné to taky nebylo. Ke snídali posloužili koláčky, které jsem měl ještě z domova. Docela rychle začalo pálit slunko, které jsem včera ani nějak nevnímal (ačkoliv byl taky solidní pařák). Docela jsem se zapotil do kopečků kolem Bradla. Kde je krásná včerejší rovinka?? Pak pěkný sjezd do Piešťan, ale pak zase nahoru. Pak jsem se těšil, že bude konečně pěkný sjezd k řece Nitře, ale musel jsem přejet ještě asi pět menších hřebínků. V Topolčanech mě na jedné zastávce zaujal nápis "To najdoložitejšie je oproti". Když jsem otočil hlavu, musel jsem souhlasit. Naproti stál pivovar :). Pivko jsem si ale naplánoval až do Partizánského. Odolal jsem, ač mě cestou rozptylovala jedna hospůdka za druhou. A pak jsem byl v Partizánském. A tam nic! To mě vážně naštvalo, ale naštěstí hned ve vedlejší vesničce jsem narazil na pěknou pivničku, kde jsem schladil vyschlý krk (už docela dlouho jsem jel bez vody). Najednou se zase jelo o něco lépe, ale i tak byla poslední část docela nezábavná a byl jsem rád, když jsem konečně kolem jedné hodiny byl u babičky.
Statistika: Datum: 29.7. 2008
Ujeto: 148.05km
Avg: 20.83km/h
Max: 62.2km/h
Trasa: Šaštín-Stráže > Senica > Brestové > Brezová pod Bradlom > Vrbové > Piešťany > Banka > Bojná > Topolčany > Partizánské > Nováky > Prievidza
Cesta zpět
Po dvou a půl dnech jsem se rozhodl, že bych se mohl vydat na zpáteční cestu. Původně jsem rozmýšlel buď o cestě přes Polsko nebo přes Maďarsko, ale nakonec jsem se rozhodl, že to vezmou pokud možno nejpřímější a nejrychlejší cestou. Tentokrát jsem vstával už ve tři hodiny. Vydatně jsem posnídal a o půl čtvrté jsem již vyrážel vyzbrojen jak blikačkou tak čelovkou (byla opravdu ještě úplná tma). Časného výjezdu a s tím souvisejícího zmenšeného provozu jsem využil k tomu, že jsem mohl vcelku bez problémů jet po hlavní silnici na Trenčín.
Jak jsem cestou tam neměl žádný problém, tak teď mě kupodivu hned od začátku začal docela nepříjemně bolet zadek a po chvíli se přidala i bolest v koleni. I napříč tomu jsem jel docela slušně. Prostě jsem si řekl, že to rozjedu. Koleno přebolelo asi po 20km. Zadek asi po stovce.
Těsně před sedmou hodinou jsem již byl na hranicích. Pak mě čekal pěkný kopeček k motrotestu Rasová. I ten jsem zvládl vcelku bez problémů. Zde jsem původně chtěl zahnout na Bojkovice. Teď jsem ale ještě jednou prohlédl mapu a uvědomil si, že ačkoliv je pátek, provoz stále není tak strašný, a rozhodl jsem se pokračovat po hlavní silnici až do Uherského Brodu. Jelikož to bylo pěkně z kopečka, uteklo to docela rychle. A pak už doprava na Zlín. Tady mě chvílema překvapoval docela silný provoz, ale i ten se dal vydržet. Kolem půl desáté jsem měl krásných 130km a byl jsem na kopečku před Zlínem. Zde jsem spořádal hned dva krajíce chleba se sýrem, a pak už rychle dál. Průjezd Zlínem byl pohodový. Auta se hromadily v zácpách na křižovatkách a já jen křižoval mezi nimi. Na Fryšták byl zase docela silný provoz, a tak jsem ocenil, když jsem uviděl od silnice vycházet pěknou cyklostezku. Bohužel nebyla nijak označena. Tak jsem se zeptal nějakého místního cyklisty. Ten mi řekl, že po ní se určitě na Fryšták nedostanu, že musím po hlavní. Tak jsem jel tedy po ní. Trochu mě zarazila značka zákaz cyklistů, kterou jsem po chvilce minul, ale zase mě uklidnil cyklista, který jel z protější strany. Asi po třech kilometrech se k cestě opět vrátila cyklostezka, která určitě nevede tímto směrem. Zde končil zákaz kol na silnici, takže dál už asi opravdu cyklostezka vedla jinam. No tak příště budu vědět...
Fryštákem jsem v pohodě projel na Holešov a odtud na Přerov, kterému jsem měl v plánu se vyhnout a po malých silničkách v pohodě jet na Vlkoš a Troubky. Stejně jako když jsem jel loni na Slovensko mě však Přerov vtáhl jakousi kupodivnou silou a já se zase ocitl na jeho okraji. Tentokrát jsem se z něj naštěstí vymotal docela v pohodě. Jen pořád ne a ne narazit na benzínku, na které jsem chtěl koupit něco k pití. Po obloze se už docela hodnou chvíli honily slušný černý mraky. Najednou začalo pršet. A přesně v té chvíli se jak na zavolanou objevila benzínka. Než jsem si koupil litr koly a spořádal nějaké sladkosti déšť ustal. Prostě akorát vypočítáno :)...
No a pak už konečně na Troubky, Tovačov a Prostějov. Tím jsem se vymotal docela rychle a už jsem si to šinul na Kostelec na Hané. Za tím jsem očekával, že to bude trošku do kopečku, ale těch kopečků bylo až trošku nad chuť. Sjezd do Konice byl dobrou odměnou. Pak jsem si trošičku zajel když jsem špatně odbočil. No co, proč bych si nevyjel kilometr docela slušného kopečku a pak zas zpátky, já mám přece sil na rozdávání. No a ze Dzbelu už to bylo pro změnu jenom z kopečka. To se jelo parádně. Vlastně až před Moravskou Třebovou. Tam mě trošku znejistil rozcestník - MT 5km nebo MT 4km. Nu což, řekl jsem si, ať už tam jsem, vezmu to tou kratší. To byla však chyba lávky. Čekaly mě dva kilometry brutálního kopce nahoru a pak zas dva kilometry brutálního sjezdu. Ale co už, hlavně že jsem byl tam. Neodolal jsem a vyzkoušel jsem v asiabistru gyros za 30Kč. Ceně odpovídala kvalita, ale jíst se to nakonec dalo a zatím ještě žiju, takže dobrý :).
Z MT jsem vyjel směrem na Lanškroun, ale jedna křižovatka mě trochu znejistila, když tam byli úplně jiné směry. Jel jsem po hlavní a bylo to...špatně. Ale jel jsem po cyklostezce směrem na Choceň a to bylo hlavní, tam jsem potřeboval. Čekal mě jeden docela brutální kopeček, ale zvládl jsem ho bez větších problémů. Pak už měl být jen sjezd, který se nejprve moc nedostavoval, ale nakonec přišel i ten. V Litomyšli jsem se nezdržoval hledáním cyklostezky a projel jsem jí po hlavní. Pak už ale přes kopec po vedlejší do Chocně. Tam jsem byl přesně v sedm. Na posledních 40km už jsem se vyloženě těšil. Bylo to hezky z kopečka a vůbec po fajn cestě. O půl desáté jsem byl bez problémů doma. Ani světlo jsem tahat nemusel :).
Statistika: Datum: 1.8. 2008
Ujeto: 354.58km
Avg: 23.05km/h
Max: 64.8km/h
Trasa: Prievidza > Nováky > Bánovce nad Bebravou > Trenčín > Drietoma > Starý Hrozenkov (ČR) > Uherský Brod > Zlín > Fryšták > Holešov > Přerov > Troubky > Tovačov > Bedihošť > Prostějov > Kostelec na Hané > Přemyslovice > Konice > Dzbel > Chornice > Městečko Trnávka > Moravská Třebová > Kunčina > Dětrichov > Litomyšl > České Heřmanice > Choceň > Borohrádek > Vysoké Chvojno > Bělečko > HK