K24 2008
Rok se s rokem sešel, já se ještě ani pořádně nevzpamatoval z cesty z Turecka a byla tu K24 (24hodinový závod, viz loňský závod. Tentokráte se mi dokonce (ač to bylo nelehké) podařilo přesvědčit tátu, aby jel taky. Situaci mi to usnadnilo v tom, že jsme jeli autem a já tedy nemusel už ráno vlakem. Jelikož jsme nebyli přihlášeni (předem jsem netušil jak to budu stíhat z Turecka), tak jsem chtěl být na místě co nejdříve. To se moc neshodovalo s tím, že táta měl spoustu práce. Nakonec jsme naštěstí vyrazili aspoň před polednem, takže jsme těsně po třetí byli na místě. Měli jsme docela štěstí. Dostali jsme čísla 140 (já) a 141 (táta) s tím, že se ještě budou dávat čísla do 150ti a šlus.
Než jsme vybalili a připravili kola čtvrtá se nebezpečně přiblížila. Nakonec jsme ke startu přijížděli asi za dvě minuty čtyři, takže jsme ještě slyšeli konec proslovu jihomoravského hejtmana, který odstartovával závod.
A pak už tři, dva, jedna... a nic se nestalo. Tedy alespoň ne u nás na konci řady. Trvalo to chvíli, než se peloton dal do pomalého pohybu. Snažil jsem se co nejrychleji dostat co nejvíce vpřed, ale moc se nedařilo. Nakonec jsme se dostal do situace, že jsem už nemohl nikoho dojet, ale ani nikdo nedojížděl mě, takže jsem jel sám. To nebylo ideální. Až jsem se divil, že jsem i tak jel skoro 40. Pak jsem někoho dojel, ale ten jel zase moc pomalu pak jsem někoho dojel, ale ten mi zase ujel. Takhle jsem projel více jak půl kola a byl jsem docela vyřízen z tempa, které jsem sám udržoval. A pak mě dojeli dvě známé tváře. Bráchové na silničkách, od kterých jsem se docela dlouho nechal táhnout minulý rok :). V pohodě jsem se zařadil za ně. Pak jsme i chvíli jeli tak, že jsme mohli pokecat. Jeden z nich měl nějaké problémy s lýtkem, ale nezdálo se to být tak strašným, jel slušně. V klidu jsme dojeli první kolo a bez zastavení jeli dál. Tempo bylo tak akorát, že jsem se zvládal vézt. Kluci se střídali vepředu, sem tam jsme jeli ještě s někým. Tak jsme projeli i celé druhé kolo. Pak moji tahouni potřebovali dočerpat tekutiny a možná i něco dalšího. Jen jsem na ně mávnul a jel sám dál s tím, že jsem čekal, že mě zase dojedou. Toho jsem se však nedočkal. Asi půl kola jsem jel tedy sám, jenom občas jsem chvíli popojel s někým. Za půlkou kola se ke mně ze zadu přiblížil peloton silniček, jenom jeden kluk měl taky crossa. Zařadil jsem se dozadu. Byl jsem docela vyčerpán poté co jsem jel půl kola sám. Jejich tempo bylo docela v pohodě, jenom když se dostal dopředu ten kluk na crossu, tak jsem měl co dělat, abych stačil. Po tomhle kolečku jsem si dal plánovanou kratší pauzu. Vyjížděl jsem stejně jako tahoun z předchozího pelotonu. Tak jsem se za něj chytil a nechal se táhnout. Ještě před půlkou kola jsem zjistil, že jeho tempo není až tak úděsné a zkusil jsem jet také chvíli vepředu. Sice jsme jeli trochu pomaleji, ale myslím, že si taky rád oddechnul. Tak nějak jsme zjistili, že se nám spolu jede docela na pohodu, a tak jsme spolu vyrazili i do dalšího kola a já zjistil, že jezdím s Tomášem z Mutěnic. Po kolečku přišla kratší pauza a pak jsme zase vyrazili. Jezdili jsme jedno kolečko za druhým. Řekl bych, že naše tempa se tak nějak sjednotili. Jednou na tom byl líp jeden potom druhej, ale udržovali jsme stále myslím velmi slušné tempo. Za celou noc jsme skoro nikoho nepotkávali. Těch pár kteří jezdili asi nejezdili o tolik rychleji, aby nás předjížděli v každém druhém kole. Ráno těsně po čtvrté jsme dorazili na základnu s tím, že už by mohla být každoroční polívka, kterou jsme si po asi jedenácti kolečkách opravdu zasloužili. A taky že jo. Dal jsem si plné dva talíře a oproti loňsku musím říct, že mě pěkně nakopla, jelo se mi po ní parádně. Zato Tomáše docela uspala, takže na kole trochu pospával. To bylo v jednom kole. V tom dalším se to ale otočilo a vzadu jsem se plahočil já. Po tomhle kole jsme se rozloučili, protože já jsem se rozhodl, že si zajedu jedno kolečko s tátou. Předtím jsem se ještě posilnil nějakou sladkostí a trochou koly, které mě tak nějak trochu vyburcovali, abych se aspoň nemusel před tátou stydět a mohl ho trochu popohnat. Cestou jsme stihli i snídani v potravinách, kterou jsem původně rázně zamítal. Teď jsem si však náležitě vychutnal dva koblihy a grahamovou houskou. Doplnilo mi to energii téměř na 100% a teď jsem tátu popoháněl co to šlo. Před koncem kola jsem se s ním rozloučil a vydal jsem se rovnou do dalšího. Od té chvíle jsem jezdil většinou sám. Dával jsem si jen menší pauzy. Nejezdil jsem nijak zázračně rychle ale ani ostudně pomalu. Občas jsem se s někým svezl, ale většinou jsme táhli alespoň 50 na 50. O půl druhé jsem měl osmnáct koleček, což bylo mých vysněných 500 a několik drobných km k tomu. Rozhodl jsem se, že 19 bude tak akorát, a tak jsem ještě dokopal tátu, aby si se mnou v naprostém klidu objel poslední kolečko, na kterém nás hnal jenom hlad a příslib toho, že až dojedeme, půjdeme hned na oběd. Dojeli jsme kolem tři čtvrtě na tři. Takže bych ještě určitě zvládl i to dvacáté kolečko. Sil jsem na to měl určitě dost, ani mě nic kromě zadku nějak víc nebolelo, ale lenost byla větší a přeci jenom, musím mít příští rok co zlepšovat, že :) Takže závěrem zhodnocení mého výkonu. Za necelých 23 hodin jsem ujel 542.23km (dle rozpisu délky kolečka 539.6). Čistého času na kole jsem strávil 20:35 hodin. Průměrná rychlost nakonec spadla na 26.52km/h. Maximální rychlost byla pouze 44.8. Jinak co do pořadí jsem skončil 11. Tak zase za rok to zkusím o nějaké to místo vylepšit :).
Rok se s rokem sešel, já se ještě ani pořádně nevzpamatoval z cesty z Turecka a byla tu K24 (24hodinový závod, viz loňský závod. Tentokráte se mi dokonce (ač to bylo nelehké) podařilo přesvědčit tátu, aby jel taky. Situaci mi to usnadnilo v tom, že jsme jeli autem a já tedy nemusel už ráno vlakem. Jelikož jsme nebyli přihlášeni (předem jsem netušil jak to budu stíhat z Turecka), tak jsem chtěl být na místě co nejdříve. To se moc neshodovalo s tím, že táta měl spoustu práce. Nakonec jsme naštěstí vyrazili aspoň před polednem, takže jsme těsně po třetí byli na místě. Měli jsme docela štěstí. Dostali jsme čísla 140 (já) a 141 (táta) s tím, že se ještě budou dávat čísla do 150ti a šlus.
Než jsme vybalili a připravili kola čtvrtá se nebezpečně přiblížila. Nakonec jsme ke startu přijížděli asi za dvě minuty čtyři, takže jsme ještě slyšeli konec proslovu jihomoravského hejtmana, který odstartovával závod.
A pak už tři, dva, jedna... a nic se nestalo. Tedy alespoň ne u nás na konci řady. Trvalo to chvíli, než se peloton dal do pomalého pohybu. Snažil jsem se co nejrychleji dostat co nejvíce vpřed, ale moc se nedařilo. Nakonec jsme se dostal do situace, že jsem už nemohl nikoho dojet, ale ani nikdo nedojížděl mě, takže jsem jel sám. To nebylo ideální. Až jsem se divil, že jsem i tak jel skoro 40. Pak jsem někoho dojel, ale ten jel zase moc pomalu pak jsem někoho dojel, ale ten mi zase ujel. Takhle jsem projel více jak půl kola a byl jsem docela vyřízen z tempa, které jsem sám udržoval. A pak mě dojeli dvě známé tváře. Bráchové na silničkách, od kterých jsem se docela dlouho nechal táhnout minulý rok :). V pohodě jsem se zařadil za ně. Pak jsme i chvíli jeli tak, že jsme mohli pokecat. Jeden z nich měl nějaké problémy s lýtkem, ale nezdálo se to být tak strašným, jel slušně. V klidu jsme dojeli první kolo a bez zastavení jeli dál. Tempo bylo tak akorát, že jsem se zvládal vézt. Kluci se střídali vepředu, sem tam jsme jeli ještě s někým. Tak jsme projeli i celé druhé kolo. Pak moji tahouni potřebovali dočerpat tekutiny a možná i něco dalšího. Jen jsem na ně mávnul a jel sám dál s tím, že jsem čekal, že mě zase dojedou. Toho jsem se však nedočkal. Asi půl kola jsem jel tedy sám, jenom občas jsem chvíli popojel s někým. Za půlkou kola se ke mně ze zadu přiblížil peloton silniček, jenom jeden kluk měl taky crossa. Zařadil jsem se dozadu. Byl jsem docela vyčerpán poté co jsem jel půl kola sám. Jejich tempo bylo docela v pohodě, jenom když se dostal dopředu ten kluk na crossu, tak jsem měl co dělat, abych stačil. Po tomhle kolečku jsem si dal plánovanou kratší pauzu. Vyjížděl jsem stejně jako tahoun z předchozího pelotonu. Tak jsem se za něj chytil a nechal se táhnout. Ještě před půlkou kola jsem zjistil, že jeho tempo není až tak úděsné a zkusil jsem jet také chvíli vepředu. Sice jsme jeli trochu pomaleji, ale myslím, že si taky rád oddechnul. Tak nějak jsme zjistili, že se nám spolu jede docela na pohodu, a tak jsme spolu vyrazili i do dalšího kola a já zjistil, že jezdím s Tomášem z Mutěnic. Po kolečku přišla kratší pauza a pak jsme zase vyrazili. Jezdili jsme jedno kolečko za druhým. Řekl bych, že naše tempa se tak nějak sjednotili. Jednou na tom byl líp jeden potom druhej, ale udržovali jsme stále myslím velmi slušné tempo. Za celou noc jsme skoro nikoho nepotkávali. Těch pár kteří jezdili asi nejezdili o tolik rychleji, aby nás předjížděli v každém druhém kole. Ráno těsně po čtvrté jsme dorazili na základnu s tím, že už by mohla být každoroční polívka, kterou jsme si po asi jedenácti kolečkách opravdu zasloužili. A taky že jo. Dal jsem si plné dva talíře a oproti loňsku musím říct, že mě pěkně nakopla, jelo se mi po ní parádně. Zato Tomáše docela uspala, takže na kole trochu pospával. To bylo v jednom kole. V tom dalším se to ale otočilo a vzadu jsem se plahočil já. Po tomhle kole jsme se rozloučili, protože já jsem se rozhodl, že si zajedu jedno kolečko s tátou. Předtím jsem se ještě posilnil nějakou sladkostí a trochou koly, které mě tak nějak trochu vyburcovali, abych se aspoň nemusel před tátou stydět a mohl ho trochu popohnat. Cestou jsme stihli i snídani v potravinách, kterou jsem původně rázně zamítal. Teď jsem si však náležitě vychutnal dva koblihy a grahamovou houskou. Doplnilo mi to energii téměř na 100% a teď jsem tátu popoháněl co to šlo. Před koncem kola jsem se s ním rozloučil a vydal jsem se rovnou do dalšího. Od té chvíle jsem jezdil většinou sám. Dával jsem si jen menší pauzy. Nejezdil jsem nijak zázračně rychle ale ani ostudně pomalu. Občas jsem se s někým svezl, ale většinou jsme táhli alespoň 50 na 50. O půl druhé jsem měl osmnáct koleček, což bylo mých vysněných 500 a několik drobných km k tomu. Rozhodl jsem se, že 19 bude tak akorát, a tak jsem ještě dokopal tátu, aby si se mnou v naprostém klidu objel poslední kolečko, na kterém nás hnal jenom hlad a příslib toho, že až dojedeme, půjdeme hned na oběd. Dojeli jsme kolem tři čtvrtě na tři. Takže bych ještě určitě zvládl i to dvacáté kolečko. Sil jsem na to měl určitě dost, ani mě nic kromě zadku nějak víc nebolelo, ale lenost byla větší a přeci jenom, musím mít příští rok co zlepšovat, že :) Takže závěrem zhodnocení mého výkonu. Za necelých 23 hodin jsem ujel 542.23km (dle rozpisu délky kolečka 539.6). Čistého času na kole jsem strávil 20:35 hodin. Průměrná rychlost nakonec spadla na 26.52km/h. Maximální rychlost byla pouze 44.8. Jinak co do pořadí jsem skončil 11. Tak zase za rok to zkusím o nějaké to místo vylepšit :).