Cesta k Černému moři
Poté co jsme předloni absolvovali cestu k Jadranu a loni cestu k Baltu, bylo letos na řadě Černé moře. Je to sice třikrát dál, ale toho jsme se nezalekli stejně jako jsme se nezalekli ani rumunských hor, které stojí v cestě. Původně jsme plánovali, že budeme vyrážet z Košic, což by nám cestu poněkud zkrátilo, ale s tím jsem se nesmířil, jelikož pak by tato cesta nebyla plnohodnotná :). No a jelikož táta přeci jenom neměl tolik času, rozhodl jsem se, že na Slovensko dojedu sám a odtud teprv vyjedeme společně. No a aby to nebyla taková nuda, rozhodl jsem se, že to zvládnu za jeden den. Po absolvování této přípravné cesty jsem měl jeden den odpočinku (byl docela třeba :) a mohli jsme vyrážet...
Datum: (30.6.-) 3.7.-14.7. 2007
1.den
Hned na úplném začátku naší cesty jsme zjistili, že to možná nebude až zas tak jednoduché. Cestu z Prievidze jsme si naplánovali po staré nepoužívané silnici, která jak nás překvapilo byla ve vynikajícím stavu. Až tedy do místa, kde jí mezi dvěma rybníčky pokrývala vrstva bahna, do kterého jsme plni elánu vjeli, neboť o nějaých 150 metrů dál byla zase vidět čistá silnice. To byla však téměř osudová chyba, jelikož to nebylo jen tak ledajaké bahno a okamžitě se nalepilo naprosto všude a kola se téměř okamžitě stala pohybu neschopnými. Zpátky na čistou silnici jsme je museli přenést. Aspoň provizorní vyčištění od nejhrubších nečistot zabralo dobré třičtvrtě hodiny. Tuto překážku jsme nechali nepřekonanou a vydali jsme se jinou, opět špatnou (tentokrát úplně slepou) cestou, takže po více jak dvou hodinách jsme byli opět v Prievidzi, měli jsme dvacet kilometrů a náladu na bodě mrazu. Již jsme se déle nerozmýšeli a vyjeli jsme po hlavní silnici. Přes silný provoz cesta rychle ubíhala a vcelku brzy jsme odbočili na vedlejší silnici na Žarnovicu, kde nás sice čekal pěkný kopeček, ale jelikož auta byla téměř pryč ani nám to nevadilo. Po krásném sjezdu do Žarnovice už jsme až do večera pokračovali až do večera podle Hronu. Cesta ubíhala krásně až odpoledne, když sluníčko trošku přihřálo to začalo být trochu nepříjemné ale nakonec jsme přeci jen dorazili do Štůrova, kde jsme si dali poslední Slovenskou večeři a již se setměním přejeli most přes Dunaj ... a byli jsme v Maďarsku! Ještě jsem rychle vyfotil místní dominantu - Ostřihomskou baziliku a vydali jsme se ne moc úspěšně hledat místo k přespání. Nakonec jsme (po asi půlhodinové dřině!) postavili stan mezi frekventovanou tratí a pěkně hlučnou fabrikou. Nu což ... příště radši za světla.
Ujeto: 184,55km
Trasa: Prievidza > Sebedražie > Koš > Nováky > Zemianské Kostolany > Oslany > Žarnovica > Nová Baňa > Želizovice > Pohronský Ruskov > Kamenica nad Hronom > Štúrovo > Esztergom (HU)
2.den
Ráno nás čekala zprvu pěkná asfaltová cyklostezka podle Dunaje, ale brzy jsme byli uvrženi na vcelku frekventovanou silnici přes Visegrad. Kousek za ním jsme změnili plán a rozhodli se pro jednou vynechat návštěvu maďarské metropole (ještě by to dopadlo stejně promokle jako minule :)) a vydali jsme se přívozem zpět přes Dunaj, zde už však i levý břeh náležel Maďarsku. Projeli jsme si pěkné městečko Vác a pokračovali dál na jihovýchod. Proti včerejšku kupodivu většinou s větrem v zádech. Menší nepříjemností bylo, když jsme byli nuceni jet chvíli po silnici pro motorová vozidla či co to bylo (ale byla to jenom normální dvouproudovka, zato však s řádným provozem). Přetrpěli jsme i to a do večera jsme se dosti přiblížili veletoku Tise. Večer jsme si ještě na jedné zapadlé zastávce proti vesnické hospůdce vychutnali po jedné točené Soproni a pak už jenom najít vhodné místečko postavit stan a spáát.
Ujeto: 147,32km
Trasa: Esztergom > Visegrad > Tahitótfalu > Vác > Aszód > Hatvan > Jaszáfényszaru > Jászbereny
3.den
Tento den proběhl víceméně ve znamení překonávání pust - příznačného názvu východomaďarské krajiny. 15km rovné silnice, zatáčka a zase 10km rovina. Děs a běs. Jediné co nám dopomohlo to vydržet psychicky zdrávi byl příjemný vítr v zádech, který se stále držel. Dopoledne jsme překonali mohutné koryto řeky Tisy, a to po zajímavém mostě, který byl sice široký asi tři metry, ale sloužil obousměrně jak pro auta tak pro vlaky. A pak už jenom ty pusty nebo pusta nebo co to je... Každopádně večer jsme byli na dosah Rumunska, což se dalo pocítit například na silně zvýšené koncentrací vozů Dacia všech barev, tvarů a patvarů. Stan jsme postavili na okraji pěkného lesíka vcelku daleko od silnice. Poslední večer v civilizované evropské zemi :).
Ujeto: 166,27km
Trasa: Jászbereny > Jászapáti > Heves > Kiskore > Kunhegyes > Karcag > Puspukladány > Sárrétudvari > Nagyrábé > Bakonszeg
4.den
Ráno nás jak jsme již tušili čekalo nepříjemných asi patnáct kilometrů k hranici po dost hlavní silnici, kde mimochodem byl zákaz kol. Pokusili jsme se provoz přelstít tím, že jsme vyrazili i na naše poměry dost brzo. Z počátku se zdálo, že to byl spásný krok, ale poslední část jsme si vychutnali provoz naplno. A pak to bylo tady. Protlačit se mezi kupou kamionů k odbavovacímu okýnku a... Poprvé do Rumunska! Jestli jsme čekali zlepšení provozu, tak to bylo ještě horší. Jediný klad byl, že se na silnici objevil jakýsi asi půlmetru široký odstavný pruh. To však nebyla zas až takový výhra, jelikož tento "odstavný pruh" sestával z jednoho výmolu většího než druhého a vyhýbat se jim znamenalo velmi často zabrousit mezi kamiony na silnici, kde to s povrchem nebylo o tolik lepší. V takovémto stylu jsme překonali asi 10km a ocitli jsme se v prvním městě - Oradea. Či spíše na jejím předměstí. První obrázek rumunského města byl...strašný !!! rozbité šedivé fabriky prokládané ještě rozpadlejšími a ještě šedivějšími paneláky, mezi tím pobíhající špinaví Rumuni, cikáni, psi, Dacie... prostě děs. Na silnici semtam přejetý pes, žádný pěkný pohled. Asi po pěti kilometrech jsme se dostali do jekéhos takéhos centra, které bylo přeci jen o trošku lepší, ale na naše poměry pořád dost bída. Zakotvili jsme u jednoho marketu s tím, že je čas ke snídani. Nebe bylo zataženo a foukal nepříjemný vítr. Navíc mě dost bolela noha, kterou jsem si natáhl cestou na Slovensko, a to tak, že jsem skoro nemohl chodit. Když se to dalo dohromady s tou šedí a špínou okolo bylo to krásně depresivní. Ani to jídlo z marketu za moc nestálo. Jak jsme tak bloumali nad mapou, padlo důležité rozhodnutí. Nepojedeme na východ, ale na jihovýchod. Znamenalo to vyhnout se krásným horským oblastem, ale učinit naši cestu alespoň trošku reálnou i se splněním cíle dojet k moři. Jak jsme naplánovali, tak jsme i udělali. Těšili jsme se, že by snad tato silnice mohla být trochu méně frekventovaná, ale chyba lávky - provoz byl snad ještě horší a kvalita porvrchu a šířka silnice se taky dvakrát nezlepšily. Vydrželi jsme asi 12kmm do vesnice Hidiselu de Jos. Zde jsme odbočili doprava na vedlejší silničku a hned se nám naskytl jiný obraz - rumunský venkov, volně pobíhající zvířata, děti, cikáni ... ale mělo to svou krásu. To už se nedalo říct o povrchu silnice, kde byl asfalt po nějaké chvíli vystřídán prašnou cestou. Ale zaznamenali jsme dokonce kroky k lepšímu - na několika místech se již připravovalo asfaltování. Vliv členství v EU se hezky ukázal v malé zapadlé vesničky kde prašná cesta mezi zborcenými chatrčemi z toho co lidem zrovna přišlo pod ruku byla co padesát metrů lemována zcela novými barevnými plastovými odpadkovými koši. Vypadalo to opravdu...zajímavě. Odtud jsme sjeli k maličko frekventovanější silnici, u které jsme našli dokonce i potraviny. Zde jsme nakoupili dosti levně něco jídla a to hned zkonzumovali. Nějaká stará babka se s námi pokusila navázat rumunsky komunikaci. Poté co znás dostala, že jedeme k "mare", začala nás asi považovat za blázny :). Po nějaké době jsme se vrátili zase zpět k oné hlavní silnici. Teď už byl provoz maličko lepší. Po chvíli začal docela nehorázný déšť. Kupodivu se jako náhodou zrovna objevili nějaké "nonstop potraviny" (u téhle hlavní silnice bylo snad všechno nonstop, ale po osmé byste o živáčka nezakopli :) ). Pivko bylo sice docela drahé, ale nebylo to tak strašné. Při jeho popíjení jsme domů požádali o info o předpovědi počasí pro Rumunsko. Ta byla kupodivu docela pozitivní. Až nás to překvapilo; hlavně tátu :). Mezitím přestalo pršet a trochu i oschla silnice. Dojeli jsme do většího městečka Beius. Tady jsme dali pivko a táta si myslel, že mě ukecá abychom popojeli vlakem. Ale to se pěkně mýlil, nepřšelo, takže pěkně šup na kolo a jet. Jelikož už se docela smrákalo začali jsme se poohlížet po nějakém místě ke spaní. Nakonec jsme našli pěkné místečko v poli nedaleko nějaké vesničky. Až mě její blízkost přišla docela nepříjemná. Zvlášť když po nedaleké polní cestě projelo několik aut. Ale co by nám kdo chtěl:). Ještě jsme si vychutnali pěkný západ slunce nad nedalekými kopci a pak už jenom plecháček pivka, který jsme nezapomněli koupit a spát.
Ujeto: 132,99km
Trasa: Bakonszeg > Berettyóújfalu > Biharkeresztes > Bors(RO) > Oradea > Sanmartin > Hidiselu de Jos > Sumugiu > Tinca > Holod > Pocola > Beius
5.den
První noc pod Rumunským nebem proběhla kupodivu bez problémů a návštěvy cikánů či jakýchkoliv jiných nemilých živlů a nás čekala cesta do hor, i když to nebyly hory jako takové, jen 692metrů vysoko položené sedlo před městečkem Stei. Po jeho přejezdu následoval pěkný sjezdík. Ale to už se zase začínal připomínat provoz, který po ránu byl až neskutečně přívětivý (maximálně jedno auto za minutu :) ), což bylo asi dáno také tím, že byla sobota. Ve městě Brad už to bylo ale zase docela strašné. Ale po příjemné pizze k obědu zapitém dvěma pivky se to dalo jakž takž vydržet. Čekal nás poslední úsek po této silnici a my se těšili, že v Devě konečně provoz ustane. To jsme si ale zase jen mysleli. Na silnici, po které jsme měli pokračovat jsme se napojili již asi tři kilometry před Devou. Silnice byla sice čtyřproudová, ale něco jako prostřední dělící pruh nebo krajnice zde neexistovalo, a provoz byl srovnatelný s tím na české D1 v pátek odpoledne. A to byla sobota! Do města jsme přijeli docela vyřízeni. Zamířili jsme na vlakové nádraží. Zde mě táta začal lanařit, abychom přeci jenom popojeli vlakem. Ale bylo stále relativně pěkně, takže jsem se nedal zviklat a raději jsem hledal možnost jak co nejrychleji opustit rumunskou D1ku. Našel jsem odbočku asi šest kilometrů za Devou. Ale i těch šest kilometrů bylo docela peklo. Po spásné odbočce na Hunedoaru se do dost zlepšilo, ale na naše poměry byl provoz pořád dost silný. Bylo to docela do kopečka, ale těch deset kilometrů do Hunedoary jsme zvládli poměrně rychle. Přivítala nás opět šeď průmyslové zóny. Ale možná to bylo o půl stupně lepší než v Oradei. Nebo už jsme si zvykli. Zde jsme dali přestávku před supermarketem. Na tátu dopadla nějaká psychická krize a smutnil po domově. Ale nakonec se z toho trochu dostal a vyrazili jsme. Jelikož jsme nechtěli dojet až k hlavní silnici v Hategu, nikam jsme se nehnali. Krajina byla docela pěkná, provoz skoro žádný, jen všude kupy odpadků. V jedné skorohorské vesničce jsme si ještě dali pivko na dobrou noc a kousek nad vesnicí jsme se utábořili. Po chvíli ještě přišel hladový pes, a poté co mu táta hodil krajíc chleba (který v sobě měl na jedno sousto), málem jsme se ho nezbavili, ale nakonec si přeci jen dal říct a odešel...
Ujeto: 148,85km
Trasa: Beius > Rieni > Stei > Vascau > Varfurile > Brad > Valisoara > Deva > Hunedoara > Hateg
6.den
Ráno bylo docela chladno a navíc nás čekal pěkný sjezdík do Hategu. Tam jsme trošinku pobloudili a napojili se na hlavní silnici, kde byl po ránu docela příjemně nízky provoz (ještě aby ne, když byla neděle!). Cesta byla sice do kopečka, ale aspoň mně krásně ubíhala. Krajina kolem byla moc pěkná, semtam se supěním projel vláček alespoň se dvěma mašinami a vůbec bylo takové příjemné nedělní dopoledne. Jedinou nepříjemností byl menší psí incident. Těch už jsme měli doposud nemálo, jelikož psů v Rumunsku je jednak mnohem více než u nás, jednak neznají kola a hlavně Rumuni neznají ploty, takže v každé vesnici docházeli závody na život a na smrt. Ale zde byla situace zkomplikována tím, že se zde opravoval jeden most a průjezd byl kyvadlově řízen semaforem. Na semaforu byla samozřejmě červená a pod ním vesele hafali dvě ne úplně nejmenší psiska. Asi bych to neřešil a jel na červenou, ale co čert nechtěl, stálo tady policejní auto a začínat si s Rumunskými psy, to bylo na pováženou. Přibržďoval jsem a psi hned ke mně to už jsem se blížil k semaforu. Najednou spása - naskočila zelená. Chtěl jsem vyrazit, ale jeden ze psů mi skočil před kolo. Přibrzdil jsem čehož využil druhý hafan, aby mi začal vyskakovat po noze. To už bylo moc a já začal šlapat co to šlo. Pes přede mnou naštěstí uskočil, ale na nic nečekal a začal mě zuřivě honit. Druhý samozřejmě nezaostával. Asi po dvěstěmetrovém sprintu jsem konečně zjistil, že to vzdali a vrátili se. Právě akorát, když přijížděl táta. To už na semaforu zase svítila červená. Táta obhlédl situaci už zdálky a vyzbrojil se klackem. Psi jej kupodivu nechali dojet k semaforu a čekali. Na zelenou však vyrazili také. Každý z jedné strany. Táta se ohnal po jednom, vtom však začal dotírat druhý. Přehazování klacku z jedné ruky do druhé v plném záběru na kole s brašnami není úplně ono a táta užuž ztrácel kontrolu nad kolem. Už to vypadalo že musí nepěkně opustit bicykl směrem k zemi, ale nakonec to i přes ztrátu klacku nějak vybalancoval, a dokonce se i zbavil psů, kteří už toho asi měli dost po sprintu za mnou. Chvíli jsme se z toho museli vydýchat. Hlavně táta. Aby toho nebylo málo, za chvíli jsme si dopřáli ještě jeden psí sprint. Tentokrát to bylo v prudkém (asi 10%) stoupání a já poprvé zkusil, že i do takovéhohle sklonu se dá jet s plnou náloží skoro třicet. Pes za nohou je dobrá motivace. To už jsme se ale blížili k nejvyššímu bodu naší cesty - sedlu ve výšce 756 m n.m. Odtud pěkný sjezd do městečka Petrosani a odtud již podle řeky Jiu údolím dolů a dolů. Kolem nás byly vysoké hory, ostré skály a vůbec krásná příroda. Zde jsme zjistili, jak pro Rumuny asi vypadá tipické odpoledne - zabalit do staré Dacie deku, děti a možná něco k jídlu a vyrazit k řece. V každé zátočině jich tu bylo dost a dost. V Targu Jiu jsme zamávali Jiu, která už byla o dost širší a mírnější než nahoře v Petrosani a vydali jsme se na východ napříč hřebínkům táhnoucím se od hor. Večer jsme dali parádní asi patnáctikilometrovou "večerní jízdu", po které jsme však už s ubývajícím světlem docela zatoužili po klidném místečku ke spánku. Jako naschvál však tam kde končila jedna vesnička, začínala druhá, a tak pořád dál asi dalších patnáct kilometrů. A pak konečně docela vysoko na kopci konečně poslední barák. Asi po sto metrech jsme zabočili do lesa a kousek od silnice postavili stan. Jelikož už byla tma jak v ... ranci tak nás už ani nikdo nemohl vidět.
Ujeto: 178,71km
Trasa: Hateg > Pui > Baru > Banita > Petrosani > Bumbesti-Jiu > Targu Jiu > Targu Carbunesti > Licurici > Targu Logresti
7.den
To be continued
Ujeto: 148,73km
Trasa: Targu Logresti > Obislavu > Gradistea > Ganesti > Botorani > Sutestu > Dragasani > Poganu > Cucueti > Slatina > Brebeni > Serbanesti > Crampola > Váleni
8.den
To be continued
Ujeto: 147,42km
Trasa: Váleni > Seaca > Mihaesti > Maladaeni > Rosiori de Vede > Peretu > Nanov > Alexandria > Smardioasa > Cervenia > Bujoru > Vedea > Slobozia
9.den
To be continued
Ujeto: 189,11km
Trasa: Slobozia > Giurgiu > Ruse(BU) > Slivo Pole > Nova Černa > Tutrakan > Zafirovo > Silistra > Ostrov(RO) > Lipnita > Baneasa
10.den
To be continued
Ujeto: 116,93km
Trasa: Baneasa > Ion Corvin > Adamclisi > Pietreni > Cobadin > Mereni > Topraisar > Techirgiol > Eforie > Constanta >vlakem> Bucurest
11.den
To be continued
Ujeto: 68,32km
Trasa: Bucurest >vlakem> Arad > Battonya(HU) > Dombegyház > Kevermes > Lokosháza >vlakem> Budapest >vlakem> Estergom > Štúrovo
12.den
To be continued
Ujeto: 28,42km
Trasa: Štúrovo >vlakem> Břeclav >vlakem> Brno >vlakem> Pardubice > Kunětická hora > Němčice > Bukovina > Vysoká nad Labem > Hradec Králové
závěr
Byla to krásná cesta...
Celkem ujeto: 1657,62 (2073,66)km
Trasa: (Hradec Králové > Pastviny > Olomouc > Vsetín > Púchov > Považská Bystrica > Rájec) > Prievidza > Žarnovica > Štúrovo-Esztergom > Vác > Hatvan > Heves > Berettyóújfalu > Biharkeresztes-Bors > Oradea > Beius > Deva > Petrosani > Targu Jiu > Slatina > Alexandria > Giurgiu-Ruse > Silistria-Ostrov > Baneasa > Eforia > Constanta
FOTOGALERIE
Poté co jsme předloni absolvovali cestu k Jadranu a loni cestu k Baltu, bylo letos na řadě Černé moře. Je to sice třikrát dál, ale toho jsme se nezalekli stejně jako jsme se nezalekli ani rumunských hor, které stojí v cestě. Původně jsme plánovali, že budeme vyrážet z Košic, což by nám cestu poněkud zkrátilo, ale s tím jsem se nesmířil, jelikož pak by tato cesta nebyla plnohodnotná :). No a jelikož táta přeci jenom neměl tolik času, rozhodl jsem se, že na Slovensko dojedu sám a odtud teprv vyjedeme společně. No a aby to nebyla taková nuda, rozhodl jsem se, že to zvládnu za jeden den. Po absolvování této přípravné cesty jsem měl jeden den odpočinku (byl docela třeba :) a mohli jsme vyrážet...
Datum: (30.6.-) 3.7.-14.7. 2007
1.den
Hned na úplném začátku naší cesty jsme zjistili, že to možná nebude až zas tak jednoduché. Cestu z Prievidze jsme si naplánovali po staré nepoužívané silnici, která jak nás překvapilo byla ve vynikajícím stavu. Až tedy do místa, kde jí mezi dvěma rybníčky pokrývala vrstva bahna, do kterého jsme plni elánu vjeli, neboť o nějaých 150 metrů dál byla zase vidět čistá silnice. To byla však téměř osudová chyba, jelikož to nebylo jen tak ledajaké bahno a okamžitě se nalepilo naprosto všude a kola se téměř okamžitě stala pohybu neschopnými. Zpátky na čistou silnici jsme je museli přenést. Aspoň provizorní vyčištění od nejhrubších nečistot zabralo dobré třičtvrtě hodiny. Tuto překážku jsme nechali nepřekonanou a vydali jsme se jinou, opět špatnou (tentokrát úplně slepou) cestou, takže po více jak dvou hodinách jsme byli opět v Prievidzi, měli jsme dvacet kilometrů a náladu na bodě mrazu. Již jsme se déle nerozmýšeli a vyjeli jsme po hlavní silnici. Přes silný provoz cesta rychle ubíhala a vcelku brzy jsme odbočili na vedlejší silnici na Žarnovicu, kde nás sice čekal pěkný kopeček, ale jelikož auta byla téměř pryč ani nám to nevadilo. Po krásném sjezdu do Žarnovice už jsme až do večera pokračovali až do večera podle Hronu. Cesta ubíhala krásně až odpoledne, když sluníčko trošku přihřálo to začalo být trochu nepříjemné ale nakonec jsme přeci jen dorazili do Štůrova, kde jsme si dali poslední Slovenskou večeři a již se setměním přejeli most přes Dunaj ... a byli jsme v Maďarsku! Ještě jsem rychle vyfotil místní dominantu - Ostřihomskou baziliku a vydali jsme se ne moc úspěšně hledat místo k přespání. Nakonec jsme (po asi půlhodinové dřině!) postavili stan mezi frekventovanou tratí a pěkně hlučnou fabrikou. Nu což ... příště radši za světla.
Ujeto: 184,55km
Trasa: Prievidza > Sebedražie > Koš > Nováky > Zemianské Kostolany > Oslany > Žarnovica > Nová Baňa > Želizovice > Pohronský Ruskov > Kamenica nad Hronom > Štúrovo > Esztergom (HU)
2.den
Ráno nás čekala zprvu pěkná asfaltová cyklostezka podle Dunaje, ale brzy jsme byli uvrženi na vcelku frekventovanou silnici přes Visegrad. Kousek za ním jsme změnili plán a rozhodli se pro jednou vynechat návštěvu maďarské metropole (ještě by to dopadlo stejně promokle jako minule :)) a vydali jsme se přívozem zpět přes Dunaj, zde už však i levý břeh náležel Maďarsku. Projeli jsme si pěkné městečko Vác a pokračovali dál na jihovýchod. Proti včerejšku kupodivu většinou s větrem v zádech. Menší nepříjemností bylo, když jsme byli nuceni jet chvíli po silnici pro motorová vozidla či co to bylo (ale byla to jenom normální dvouproudovka, zato však s řádným provozem). Přetrpěli jsme i to a do večera jsme se dosti přiblížili veletoku Tise. Večer jsme si ještě na jedné zapadlé zastávce proti vesnické hospůdce vychutnali po jedné točené Soproni a pak už jenom najít vhodné místečko postavit stan a spáát.
Ujeto: 147,32km
Trasa: Esztergom > Visegrad > Tahitótfalu > Vác > Aszód > Hatvan > Jaszáfényszaru > Jászbereny
3.den
Tento den proběhl víceméně ve znamení překonávání pust - příznačného názvu východomaďarské krajiny. 15km rovné silnice, zatáčka a zase 10km rovina. Děs a běs. Jediné co nám dopomohlo to vydržet psychicky zdrávi byl příjemný vítr v zádech, který se stále držel. Dopoledne jsme překonali mohutné koryto řeky Tisy, a to po zajímavém mostě, který byl sice široký asi tři metry, ale sloužil obousměrně jak pro auta tak pro vlaky. A pak už jenom ty pusty nebo pusta nebo co to je... Každopádně večer jsme byli na dosah Rumunska, což se dalo pocítit například na silně zvýšené koncentrací vozů Dacia všech barev, tvarů a patvarů. Stan jsme postavili na okraji pěkného lesíka vcelku daleko od silnice. Poslední večer v civilizované evropské zemi :).
Ujeto: 166,27km
Trasa: Jászbereny > Jászapáti > Heves > Kiskore > Kunhegyes > Karcag > Puspukladány > Sárrétudvari > Nagyrábé > Bakonszeg
4.den
Ráno nás jak jsme již tušili čekalo nepříjemných asi patnáct kilometrů k hranici po dost hlavní silnici, kde mimochodem byl zákaz kol. Pokusili jsme se provoz přelstít tím, že jsme vyrazili i na naše poměry dost brzo. Z počátku se zdálo, že to byl spásný krok, ale poslední část jsme si vychutnali provoz naplno. A pak to bylo tady. Protlačit se mezi kupou kamionů k odbavovacímu okýnku a... Poprvé do Rumunska! Jestli jsme čekali zlepšení provozu, tak to bylo ještě horší. Jediný klad byl, že se na silnici objevil jakýsi asi půlmetru široký odstavný pruh. To však nebyla zas až takový výhra, jelikož tento "odstavný pruh" sestával z jednoho výmolu většího než druhého a vyhýbat se jim znamenalo velmi často zabrousit mezi kamiony na silnici, kde to s povrchem nebylo o tolik lepší. V takovémto stylu jsme překonali asi 10km a ocitli jsme se v prvním městě - Oradea. Či spíše na jejím předměstí. První obrázek rumunského města byl...strašný !!! rozbité šedivé fabriky prokládané ještě rozpadlejšími a ještě šedivějšími paneláky, mezi tím pobíhající špinaví Rumuni, cikáni, psi, Dacie... prostě děs. Na silnici semtam přejetý pes, žádný pěkný pohled. Asi po pěti kilometrech jsme se dostali do jekéhos takéhos centra, které bylo přeci jen o trošku lepší, ale na naše poměry pořád dost bída. Zakotvili jsme u jednoho marketu s tím, že je čas ke snídani. Nebe bylo zataženo a foukal nepříjemný vítr. Navíc mě dost bolela noha, kterou jsem si natáhl cestou na Slovensko, a to tak, že jsem skoro nemohl chodit. Když se to dalo dohromady s tou šedí a špínou okolo bylo to krásně depresivní. Ani to jídlo z marketu za moc nestálo. Jak jsme tak bloumali nad mapou, padlo důležité rozhodnutí. Nepojedeme na východ, ale na jihovýchod. Znamenalo to vyhnout se krásným horským oblastem, ale učinit naši cestu alespoň trošku reálnou i se splněním cíle dojet k moři. Jak jsme naplánovali, tak jsme i udělali. Těšili jsme se, že by snad tato silnice mohla být trochu méně frekventovaná, ale chyba lávky - provoz byl snad ještě horší a kvalita porvrchu a šířka silnice se taky dvakrát nezlepšily. Vydrželi jsme asi 12kmm do vesnice Hidiselu de Jos. Zde jsme odbočili doprava na vedlejší silničku a hned se nám naskytl jiný obraz - rumunský venkov, volně pobíhající zvířata, děti, cikáni ... ale mělo to svou krásu. To už se nedalo říct o povrchu silnice, kde byl asfalt po nějaké chvíli vystřídán prašnou cestou. Ale zaznamenali jsme dokonce kroky k lepšímu - na několika místech se již připravovalo asfaltování. Vliv členství v EU se hezky ukázal v malé zapadlé vesničky kde prašná cesta mezi zborcenými chatrčemi z toho co lidem zrovna přišlo pod ruku byla co padesát metrů lemována zcela novými barevnými plastovými odpadkovými koši. Vypadalo to opravdu...zajímavě. Odtud jsme sjeli k maličko frekventovanější silnici, u které jsme našli dokonce i potraviny. Zde jsme nakoupili dosti levně něco jídla a to hned zkonzumovali. Nějaká stará babka se s námi pokusila navázat rumunsky komunikaci. Poté co znás dostala, že jedeme k "mare", začala nás asi považovat za blázny :). Po nějaké době jsme se vrátili zase zpět k oné hlavní silnici. Teď už byl provoz maličko lepší. Po chvíli začal docela nehorázný déšť. Kupodivu se jako náhodou zrovna objevili nějaké "nonstop potraviny" (u téhle hlavní silnice bylo snad všechno nonstop, ale po osmé byste o živáčka nezakopli :) ). Pivko bylo sice docela drahé, ale nebylo to tak strašné. Při jeho popíjení jsme domů požádali o info o předpovědi počasí pro Rumunsko. Ta byla kupodivu docela pozitivní. Až nás to překvapilo; hlavně tátu :). Mezitím přestalo pršet a trochu i oschla silnice. Dojeli jsme do většího městečka Beius. Tady jsme dali pivko a táta si myslel, že mě ukecá abychom popojeli vlakem. Ale to se pěkně mýlil, nepřšelo, takže pěkně šup na kolo a jet. Jelikož už se docela smrákalo začali jsme se poohlížet po nějakém místě ke spaní. Nakonec jsme našli pěkné místečko v poli nedaleko nějaké vesničky. Až mě její blízkost přišla docela nepříjemná. Zvlášť když po nedaleké polní cestě projelo několik aut. Ale co by nám kdo chtěl:). Ještě jsme si vychutnali pěkný západ slunce nad nedalekými kopci a pak už jenom plecháček pivka, který jsme nezapomněli koupit a spát.
Ujeto: 132,99km
Trasa: Bakonszeg > Berettyóújfalu > Biharkeresztes > Bors(RO) > Oradea > Sanmartin > Hidiselu de Jos > Sumugiu > Tinca > Holod > Pocola > Beius
5.den
První noc pod Rumunským nebem proběhla kupodivu bez problémů a návštěvy cikánů či jakýchkoliv jiných nemilých živlů a nás čekala cesta do hor, i když to nebyly hory jako takové, jen 692metrů vysoko položené sedlo před městečkem Stei. Po jeho přejezdu následoval pěkný sjezdík. Ale to už se zase začínal připomínat provoz, který po ránu byl až neskutečně přívětivý (maximálně jedno auto za minutu :) ), což bylo asi dáno také tím, že byla sobota. Ve městě Brad už to bylo ale zase docela strašné. Ale po příjemné pizze k obědu zapitém dvěma pivky se to dalo jakž takž vydržet. Čekal nás poslední úsek po této silnici a my se těšili, že v Devě konečně provoz ustane. To jsme si ale zase jen mysleli. Na silnici, po které jsme měli pokračovat jsme se napojili již asi tři kilometry před Devou. Silnice byla sice čtyřproudová, ale něco jako prostřední dělící pruh nebo krajnice zde neexistovalo, a provoz byl srovnatelný s tím na české D1 v pátek odpoledne. A to byla sobota! Do města jsme přijeli docela vyřízeni. Zamířili jsme na vlakové nádraží. Zde mě táta začal lanařit, abychom přeci jenom popojeli vlakem. Ale bylo stále relativně pěkně, takže jsem se nedal zviklat a raději jsem hledal možnost jak co nejrychleji opustit rumunskou D1ku. Našel jsem odbočku asi šest kilometrů za Devou. Ale i těch šest kilometrů bylo docela peklo. Po spásné odbočce na Hunedoaru se do dost zlepšilo, ale na naše poměry byl provoz pořád dost silný. Bylo to docela do kopečka, ale těch deset kilometrů do Hunedoary jsme zvládli poměrně rychle. Přivítala nás opět šeď průmyslové zóny. Ale možná to bylo o půl stupně lepší než v Oradei. Nebo už jsme si zvykli. Zde jsme dali přestávku před supermarketem. Na tátu dopadla nějaká psychická krize a smutnil po domově. Ale nakonec se z toho trochu dostal a vyrazili jsme. Jelikož jsme nechtěli dojet až k hlavní silnici v Hategu, nikam jsme se nehnali. Krajina byla docela pěkná, provoz skoro žádný, jen všude kupy odpadků. V jedné skorohorské vesničce jsme si ještě dali pivko na dobrou noc a kousek nad vesnicí jsme se utábořili. Po chvíli ještě přišel hladový pes, a poté co mu táta hodil krajíc chleba (který v sobě měl na jedno sousto), málem jsme se ho nezbavili, ale nakonec si přeci jen dal říct a odešel...
Ujeto: 148,85km
Trasa: Beius > Rieni > Stei > Vascau > Varfurile > Brad > Valisoara > Deva > Hunedoara > Hateg
6.den
Ráno bylo docela chladno a navíc nás čekal pěkný sjezdík do Hategu. Tam jsme trošinku pobloudili a napojili se na hlavní silnici, kde byl po ránu docela příjemně nízky provoz (ještě aby ne, když byla neděle!). Cesta byla sice do kopečka, ale aspoň mně krásně ubíhala. Krajina kolem byla moc pěkná, semtam se supěním projel vláček alespoň se dvěma mašinami a vůbec bylo takové příjemné nedělní dopoledne. Jedinou nepříjemností byl menší psí incident. Těch už jsme měli doposud nemálo, jelikož psů v Rumunsku je jednak mnohem více než u nás, jednak neznají kola a hlavně Rumuni neznají ploty, takže v každé vesnici docházeli závody na život a na smrt. Ale zde byla situace zkomplikována tím, že se zde opravoval jeden most a průjezd byl kyvadlově řízen semaforem. Na semaforu byla samozřejmě červená a pod ním vesele hafali dvě ne úplně nejmenší psiska. Asi bych to neřešil a jel na červenou, ale co čert nechtěl, stálo tady policejní auto a začínat si s Rumunskými psy, to bylo na pováženou. Přibržďoval jsem a psi hned ke mně to už jsem se blížil k semaforu. Najednou spása - naskočila zelená. Chtěl jsem vyrazit, ale jeden ze psů mi skočil před kolo. Přibrzdil jsem čehož využil druhý hafan, aby mi začal vyskakovat po noze. To už bylo moc a já začal šlapat co to šlo. Pes přede mnou naštěstí uskočil, ale na nic nečekal a začal mě zuřivě honit. Druhý samozřejmě nezaostával. Asi po dvěstěmetrovém sprintu jsem konečně zjistil, že to vzdali a vrátili se. Právě akorát, když přijížděl táta. To už na semaforu zase svítila červená. Táta obhlédl situaci už zdálky a vyzbrojil se klackem. Psi jej kupodivu nechali dojet k semaforu a čekali. Na zelenou však vyrazili také. Každý z jedné strany. Táta se ohnal po jednom, vtom však začal dotírat druhý. Přehazování klacku z jedné ruky do druhé v plném záběru na kole s brašnami není úplně ono a táta užuž ztrácel kontrolu nad kolem. Už to vypadalo že musí nepěkně opustit bicykl směrem k zemi, ale nakonec to i přes ztrátu klacku nějak vybalancoval, a dokonce se i zbavil psů, kteří už toho asi měli dost po sprintu za mnou. Chvíli jsme se z toho museli vydýchat. Hlavně táta. Aby toho nebylo málo, za chvíli jsme si dopřáli ještě jeden psí sprint. Tentokrát to bylo v prudkém (asi 10%) stoupání a já poprvé zkusil, že i do takovéhohle sklonu se dá jet s plnou náloží skoro třicet. Pes za nohou je dobrá motivace. To už jsme se ale blížili k nejvyššímu bodu naší cesty - sedlu ve výšce 756 m n.m. Odtud pěkný sjezd do městečka Petrosani a odtud již podle řeky Jiu údolím dolů a dolů. Kolem nás byly vysoké hory, ostré skály a vůbec krásná příroda. Zde jsme zjistili, jak pro Rumuny asi vypadá tipické odpoledne - zabalit do staré Dacie deku, děti a možná něco k jídlu a vyrazit k řece. V každé zátočině jich tu bylo dost a dost. V Targu Jiu jsme zamávali Jiu, která už byla o dost širší a mírnější než nahoře v Petrosani a vydali jsme se na východ napříč hřebínkům táhnoucím se od hor. Večer jsme dali parádní asi patnáctikilometrovou "večerní jízdu", po které jsme však už s ubývajícím světlem docela zatoužili po klidném místečku ke spánku. Jako naschvál však tam kde končila jedna vesnička, začínala druhá, a tak pořád dál asi dalších patnáct kilometrů. A pak konečně docela vysoko na kopci konečně poslední barák. Asi po sto metrech jsme zabočili do lesa a kousek od silnice postavili stan. Jelikož už byla tma jak v ... ranci tak nás už ani nikdo nemohl vidět.
Ujeto: 178,71km
Trasa: Hateg > Pui > Baru > Banita > Petrosani > Bumbesti-Jiu > Targu Jiu > Targu Carbunesti > Licurici > Targu Logresti
7.den
To be continued
Ujeto: 148,73km
Trasa: Targu Logresti > Obislavu > Gradistea > Ganesti > Botorani > Sutestu > Dragasani > Poganu > Cucueti > Slatina > Brebeni > Serbanesti > Crampola > Váleni
8.den
To be continued
Ujeto: 147,42km
Trasa: Váleni > Seaca > Mihaesti > Maladaeni > Rosiori de Vede > Peretu > Nanov > Alexandria > Smardioasa > Cervenia > Bujoru > Vedea > Slobozia
9.den
To be continued
Ujeto: 189,11km
Trasa: Slobozia > Giurgiu > Ruse(BU) > Slivo Pole > Nova Černa > Tutrakan > Zafirovo > Silistra > Ostrov(RO) > Lipnita > Baneasa
10.den
To be continued
Ujeto: 116,93km
Trasa: Baneasa > Ion Corvin > Adamclisi > Pietreni > Cobadin > Mereni > Topraisar > Techirgiol > Eforie > Constanta >vlakem> Bucurest
11.den
To be continued
Ujeto: 68,32km
Trasa: Bucurest >vlakem> Arad > Battonya(HU) > Dombegyház > Kevermes > Lokosháza >vlakem> Budapest >vlakem> Estergom > Štúrovo
12.den
To be continued
Ujeto: 28,42km
Trasa: Štúrovo >vlakem> Břeclav >vlakem> Brno >vlakem> Pardubice > Kunětická hora > Němčice > Bukovina > Vysoká nad Labem > Hradec Králové
závěr
Byla to krásná cesta...
Celkem ujeto: 1657,62 (2073,66)km
Trasa: (Hradec Králové > Pastviny > Olomouc > Vsetín > Púchov > Považská Bystrica > Rájec) > Prievidza > Žarnovica > Štúrovo-Esztergom > Vác > Hatvan > Heves > Berettyóújfalu > Biharkeresztes-Bors > Oradea > Beius > Deva > Petrosani > Targu Jiu > Slatina > Alexandria > Giurgiu-Ruse > Silistria-Ostrov > Baneasa > Eforia > Constanta
FOTOGALERIE