Objezd České republiky (skoro :)
To jsem si tak jednou brouzdal po těch internetech a našel jsem stránky nějakých dvou týpků z Náchoda, co si usmysleli, že si objedou republiku, a taky to uskutečnili. Tento nápad se mi neskutečně zalíbil a začal jsem hned plánovat podobnou cestu. Jediný šílenec v mém okolí, který byl ochoten jít do toho, byl můj brácha. Už jen stačilo zvolit datum a vybrat směr. Datum se vybral nakonec tak nějak sám a směr jsme zvolili proti směru hodinových ručiček možná proto, že tak učinili i naši předchůdci. A pak už jen nasednout na kola a jelo se...
Datum: 26.6.-5.7. 2005
1.den
První den jsme si dali přípravný - pouze jsme se přesunuly blíže k okraji naši milé vlasti, a to konkrétně do Hostinného, kde nám babička zajistila na poslední noc pevnou střechu nad hlavou a dostatečný přísun výborného jídla dle libosti :). Už na této "rozcvičovací" padesátikilometrové cestě, jsem si začal říkat, že to s těma brašnama přeci jenom tak lehce nepůjde. A hlavně s tím těžkým stanem !!! (za celou cestu jsme v něm nakonec ani jednou nespali). Ale nakonec jsme dojeli a v klidu si vychutnali poslední večeři...
Ujeto: 51,57km
Trasa: Hradec Králové > Velký Vřešťov > Doubravice > Bílá Třemešná > Hostinné
2.den
První noc na cestě jsme si dopřáli ještě vcelku dlouhého spánku - vstávali jsme až v pět. Pak ještě pořádná snídaně - bez té by nás babička nepustila :). No a pak už hurá směr Krkonoše. Hned od začátku jsme se s tím nemazlili a vzali to údolím Malé Úpy, či co to bylo za říčku nahoru. Byl to docela pěknej stoupáček až na Pomezní boudy (přes 1000m.n m). Ale stál zato. Po prvním překročení státní hranice - tedy granize panstwa - jsme si mohli vychutnat krásný dlouhý sjezd až do polského města Kowari. Odutd jsme se vydali po relativní rovince podél Krkonoš na západ, podél jakýchsi jezer či vodních nádrží. Nenechali jsme si ujít příležitost a využili několik málo z těch pár zlotych co jsme měli sebou a okusili jsme polské pivko (nic moc :) a vychutnali si pohled na Krkonoše z druhé strany. Byla vidět i Polská bouda na Sněžce. A pak už začalo kruté stoupání zpět ke hranicím. Sluníčko pálilo, pot z nás tekl ale jeli jsme. Polští údržbáři si navíc vymysleli, že budou opravovat právě silnici, po které jsme jeli, ale nakonec jsme to zvládli a hrdinně dojeli až k vrcholu - k hraničnímu přechodu Harrachov. Pak nás čekal docela příjemný sjezd, při kterém jsme si mohli prohlédnout i některé skokanské můstky. A pak přišla odbočka směrem k Jizerkám - opět do kopců. Tady jsme zastavili a začali debatovat, jaké by to bylo krásné pokračovat rovně a v pohodě ještě stihnout u babičky večeři, kterou nám slibovala. Před očima se nám objevovalo do zlatova upečené křupavoučké kuřátko. Nastala první psychická krize. Ale nakonec jsme ji překonali a vyrazili směr Kořenov a vzhůru na hřeben Jizerek, kde se nám mimo jiná pěkná panoramata objevil pohled na třetihorní sopku Jizerku. Po pěkné asfaltce cesta rychle ubíhala. Cestou jsme si ještě vychutnali krásný výhled do dálek rovinatého Polska. A pak už následoval sjezd a my byli nedaleko Liberce. Pomalu jsme začali přemítat, kde první noc složit hlavu. Pokračovali jsme ještě chvíli směrem k Hrádku nad Nisou, ale pak už začala tato otázka být akutnější. Na mapě jsme objevili nějaké pevnosti, tak jsme si řekli, že bychom mohli přespat na nich, ale bohužel se nám je nepodařilo objevit. Zastavili jsme u svažité louky u lesa. Začali dost nepříjemně štípat komáři. Říkali jsme si, že budeme muset stavět stan... to bude ale zdržení. Vzali jsme to přes louku k údolině, která možná někdy byla korytem nějaké říčky. Každopádně my jsme se v ní uvelebili a zjistili, že komáři...zmizeli!! takže jsme zalezli do spacáků a ... spali :)
Ujeto: 155,03km
Trasa: Hostinné > Černý Důl > Horní Maršov > Pomezní Boudy > Kowari > Sklarszka Poreba > Harrachov > Kořenov > Jizerka > Bílý Kostel nad Nisou
3.den
Ráno ve 4:34 zazvonil budík. Takhle pozdní vstávání se nemůže opakovat - zítra o deset minut dříve! :) Během čtvrhodinky jsme měli zabaleno a vyráželi cestou mezi poli. Když tu se z pole hned vedle nás začal ozývat strašný lomoz, a kousek kolem nás proběhl dobře dvěstěkilový kanec! No pěkně nám to ráno začíná. Ale pak už v klidu dál. Nejprv na chvilku do Polska a pak hned poprvé do Německa. A jsme v Žitavě. V klidu (asi) víkendového rána, projíždíme kolem radnice a přes náměstí. Pak ještě fotíme zbytek nějakého památného stromu. U pěkné kašny jsme si chtěli nabrat pitnou vodu, ale ta teče až od osmi! to je na nás moc pozdě, dneska toho ještě musíme stihnout hodně. Kolem sedmé už opouštíme Žitavu a pokračujeme na západ. Do Čech se chceme vrátit po malém přechodu značeném v jedné vesničce. Zde však hledíme pouze přes zavřená vrata jakéhosi českého zemědělského družstva (později zjišťujeme, že přesně stejně jako my dopadli i naši předchůdci). Nic naplat musíme si vybrat jiný přechod. A pak už hurá do Česko-Saského Švýcarska. V krásné přírodě se pokoušíme dělat skupinovou fotku. Brácha je holt fotograf-profesionál. Má jediné štěstí že jsem tam já! :) Ještě kousek a jsme u Labe. Přes řeku koukáme na Německou zastávku. Chvíli rozmýšlíme že bychom místo proti proudu jeli po proudu a za pár dní bychom třeba byli v Hamburku :). Ale nakonec se vracíme k původnímu plánu a vyrážíme k Děčínu, kde si fotíme zámek. Z Děčína to je pěkně do kopečka. Přeci jenom tady začínají Krušné hory. Objíždíme Děčínský Sněžník (poslední stoupáníčko si opravdu můžeme odpustit). Již na trochu rovnější cestě si dopřáváme menší svačinku, při které definitivně dojídáme řízky, co jsme měli z domova od maminky :). Pozvolna se dostáváme na jakousi náhorní plošinu, odkud se nám otevírají panorámata na města pod námi. Jak se slunko chýlí k západu, začínáme vyhlížet místo k přenocování. Na mysl nám přišla i stará rozvodná stanice či co to bylo, ale byl tam bordel a vůbec to bylo takové ee. Tak jedeme dál až k vodní nádrži Flaje. Zde si vybíráme pěknou zastávečku. Okolo ještě projíždí nějací cyklisté, asi z blízkého Litvínova. Čekáme než se ještě trochu setmí. Pak zalézáme do spacáků a vzápětí usínáme
Ujeto: 160,75km
Trasa: Bílý Kostel nad Nisou > Hrádek nad Nisou > Porajow > Žitava > Varnsdorf > Hřensko > Děčín > Tisá > Petrovice > Moldava > Flaje
4.den
4:24 budík. O deset minut dříve než včera, ale pořád nám to přijde dost pozdě, i když je ještě šero a hlavně chladno - jsme přeci jenom dost vysoko. Sluníčko pořád ne a ne vyjít. A když konečně vyjde tak oslňuje pouze (krasnou, širokou, asfaltovou) silnici v Německu za potokem, zatímco (úzká, prašná) cesta, po které jedeme my, je stále ve stínu. Vrcholem všeho je, když vidíme německou vesnici na kopečku celou krásně rozzářenou jasným sluníčkem, zatímco česká víska hned vedle je ještě ve stínu! Ale po chvilce čekání se dostane sluníčko i sem. Snídáme (dojídáme poslední kousky bábovky, kterou jsme si vezli z domova - odteď jsme odkázáni jen na to, co si kde koupíme) a chvíli se hřejeme. Jako bychom nevěděli že nás hned čeká pěkný kopeček, kde se řádně zapotíme. Zatímco ráno přechází pozvolna v dopoledne, my uháníme po pěkné asfaltečce po hraničním hřebeni. U studánky svačíme. Projíždíme kolem další vodní nádrže. Rozhodujeme se si nezajíždět do hraničního městečka Vejprty. Později se dozvídáme, že tam prý stejně není nic zajímavého :). Za dalším kopečkem se na obzoru objevuje Klínovec - nejvyšší hora Krušných hor. Za chvíli už je vidět i sjezdovka na jeho úpatí. Je to pořád do kopečka, ale my se nezalekneme! Projíždíme kousek pod vrcholem - poslední výstup si necháme na příště a raději sjíždíme do Božího Daru. Zde hledáme vhodnou levnější hospůdku, kde bychom svlažili žíznivé krky, ale to se nedaří - většinu kupní síly zde představují Němci, a tomu odpovídají i ceny. Nakonec přeci jen obětujeme asi 60 korun za dvě pivka. A pak už se vydáváme poněkud rovinatější krajinou dále. Sluníčko pálí a nám se moc nechce. Ale to už to začíná klesat a my sjíždíme do Kraslic. Tu se náhle doposud čisté nebe začíná zatahovat a my si říkáme, že z toho možná něco bude. A taky bylo - pěknej liják. Stihli jsme se schovat pod střechou na nakládací rampě nějaké budovy. Za chvíli přijíždí autem nějaký pán. Bojíme se, že nás bude chtít vyhodit, ale on nám místo toho nabídne lahváče :). Ani nevím proč nabídky nevyužíváme a radši plánujeme, jaké to bude krásné, až teď ještě cestou pořádně zmoknem, přijedeme do Chebu, sedneme do vlaku a ráno budeme v Hradci. Krásná představa. Mezi tím déšť polevuje a ustává. Nezbývá než vyrazit a čekat jestli se vrátí. Ještě jsme si trochu zajeli a vyjeli jsme málem až ve Vojtanově. Pak ještě chvíli popojíždíme někde mezi Františkovo Lázněma a Chebem. U Tršnice brácha vzpomíná jak tady byli loni na vodě. Marně hledáme kemp, který už tu není. Jedeme ještě kousek kolem Ohře a nakonec už skoro za tmy zakempováváme na jedné zastávce. Trochu tady smrdí chcanky, ale dá se to vydržet. Tak jsme nakonec rádi, že jsme nezmokli a pokračujeme.
Ujeto: 176,52km
Trasa: Flaje > Nová Ves v Horách > Hora Svaté Kateřiny > Měděnec > Boží Dar > Kraslice > Skalná > Tršnice
5.den
4:14 budík. Už je to lepší ale ještě pořád nejsme spokojeni, ještě s tím budeme muset něco udělat :). Po zabalení vyjíždíme. Míjíme dálnici a projíždíme kolem vodní nádrže Jesenice. Jedeme po docela hlavní silnici a taky konečně docela po rovině. Kolem spousty "bizonů". Podle mapy víme, že máme zabočit ve Staré vodě doprava po cyklostezce. Také tak učiníme. Pozor, měli jsme opravdu jet přes nějakou Vysokou? Neřešíme, jedeme dál. Horní Žandov? Není nějak daleko od Dolního, kterým jsme projížděli asi před hodinou?? Není - je hned vedle a my zjišťujeme, že jsme tam, kde už jsme jednou byli. Měli jsme odbočit až po druhé cyklostezce a ne hned po té první, tahle se obloukem vracela zpět. No, tak deset kilometrů navíc po ránu neuškodí, my máme sil na rozdávání! Tak si to ještě jednou projedeme po známé cestě do Staré Vody a tentokrát po správné odbočce vyjíždíme do Tří seker. Zde v místním konzumu nakupujeme něco na zub. Mezitím se moje kolo zřítí na bráchovo a jeho opěrka je ... rozbitá. Bude mi to mít za zlé až do konce cesty. Ale i bez opěrky se dá pokračovat. A tak pokračujeme. V Tachově fotíme náměstí. A taky kostel a hradby. Dalších asi 40kilometrů do Horšovského Týna překonáváme za neuvěřitelně krátkou dobu - když to jede tak to jede. Cestou stihneme vyfotit jednoho klapajícího Jardu. V Horšovském Týnu dáváme polívku a pivko. Původně to bylo v plánu až v Domažlicích, ale zasloužíme si ho už tady :). Domažlicemi už jen projíždíme, což je možná škoda, protože to je pěkné městečko. Z Domažlic už se to začíná pozvolna zvedat na Nýrsko. Tady fotíme vodní nádrž a pak se už s heslem "Slunce je ještě vysoko" ubíráme vzhůru k Železné Rudě. Nespěcháme, protože víme že vyjíždět za Železnou Rudu nemá cenu. Na nádraží ve Špičáku si fotíme tabuli s nadmořskou výškou - 837,373 m.n m., máváme odjíždějícímu a funícímu motoráčku a hodnotíme, jak by se tu spalo - nic moc :(. Na nádražíčku v Železné Rudě to není o nic lepší. Nakonec se po delším váhání rozhodujeme pro jednu autobusovou zastávku skoro v centru a přímo proti baráku - nic lepšího jsme nesehnali. Čekáme ještě do tmy. Pak uléháme a usínáme...
Ujeto: 182,04km
Trasa: Tršnice > Dolní Žandov > Stará Voda > Vysoká > Horní Žandov > Dolní Žandov > Stará Voda > Tři Sekery > Broumov > Tachov > Bor > Horšovský Týn > Domažlice > Nýrsko > Špičák > Železná Ruda
6.den
4:04 budík. Konečně jsme spokojeni. Ještě je skoro tma. Projíždíme Železnou Rudou. Noční kluby (kterých je tu mimochodem nehorázně - skoro každý druhý barák) opouští poslední hosté. My míříme vzhůru do lesů. Nad Železnou Rudou si kvůli bráchovi uděláme další desetikilometrovou zajížďku (a ještě mi to vyčítá!). Ale už jsme si na to zvykly, tak co. Již na správné cestě zdoláváme kopec s nehorázným stoupáním, brácha si nahoře ulehčuje neartikulovaným výkřikem, kterým dosti vyplaší nějaký pár, který tam sedí na lavičce. Za suchost jejich spodního prádla bych mnoho nedal :). Po chvíli si ještě vylepšuje bilanci, když u tabule Srní 10km vykřikuje na celé kolo: "Už jen deset kilometrů do sranííí!" což zas trochu vyvede z míry bandu důchodců jdoucích proti nám. V Prášilech vyřizujeme nutný telefonát domů - jako že jsme celí, a tak. Zároveň pozorujeme cyklobusy, které vyváží takzvané "cyglisty" nahoru na kopec, aby si pak mohli vychutnat krásný sjezd...to jsou ale sportovci. No přiznejme si, že brácha chvíli uvažoval, jestli toho taky nevyužijem :). Kousek dál brácha fotí horský potůček, já na něj volám, ať už jde, že mi je zima, ale on si myslí že chci vyfotit. Jedeme dál. Fotíme se u tabule Filipova Huť - 1093m.n m.. Pak nás čeká krásný sjezd, který si užijeme mnohem víc než ti "cyglisti". Teda až do chvíle, než brácha najednou prudce vybočí kolem snad půlmetru hluboké díry, já už to nestihnu a ozve se jenom sssssss a během několika okamžiků je moje zadní kolo prázdné. Máme přeci lepení. Nojo, ale v jakém stavu. U vedlejší cesty v lese opravujeme. Zjistil jsem, že se mi podařilo udělat hned dvě díry a to dost velký. Ale máme jenom jeden flek. Rozřízneme ho napůl. Na jednu díru to nedá, půlka fleku je moc malá :(. Odřezávám z té druhé, už nalepené na duši. Je to strašný. Zabijeme tady asi dvě hodiny. Nakonec jsem ve stavu, kdy mi kolo sice trochu uchází, ale chvíli se na tom jet dá (nakonec asi dalších 350km :). To už jsme ve vodáckém kempu Soumarský most. Panuje zde naprostá pohodička. Jenom já musím lepit:(. Pak se s tím moc nemažeme a z Volar už to bereme po hlavní podél Lipna. S vodáky se setkáváme zase ve Vyšáku. Tady zase vzpomínám na vodu já. Vždyť jsem tady byl před nějakýma dvěma měsícema. Dojdu ještě do kempu doplnit vodu a vyrážíme dál, přímo k přechodu v Dolním Dvořišti. Tady neváháme a přejíždíme do takzvaného "bezcelního prostoru", kde v Travel Free Shopu nehorázně utrácíme těch pár eur co jsme doma vyfasovali. Nakupujeme nějakou Kolu, nanuky, pivko, sladkosti, pak ještě nanuky. Prostě se máme jak prasata v žitě. O tom, že to domů není daleko nás přesvědčuje obří becherovka. No ale věčně tady sedět nemůžeme, a tak zase obracíme zpátky. Ještě jednou ukážeme pohraničákům občanky a jsme zase doma. Cyklostezka by měla vést někde podle hranic. Nemůžeme na ní natrefit. Ptáme se nějakého děduli. Ten nám říká, kde jí najdem, ale prej ať jedem radši po silnici. To určitě. Ale on věděl proč nám to říkal. Cyklostezka začínala ohradou, kterou jsme museli přelézt a dále po louce, kde se uzounká pěšinka pomalu ztrácela. Že mi toho dědulu radši neposlechli. Nakonec se konečně dostáváme na jakousi silničku. Je tu ponurý kraj. Všude okolo jaksi vlhko a nevlídno. Působí to víc než depresivně. Mě navíc stále uchází to zadní kolo. Projíždíme vesnicí Zbořené Hamry a zjišťujeme, že jsou opravdu zbořené. Ani to místo na spaní tady nikde není. Je to k zbláznění. Konečně v Malontech najíždíme na jakous takous větší silnici, kde by snad mohla být i nějaká zastávka. To už je docela tma. V Pohorské Vsi úplná. Sjíždíme lesem z docela nepříjemně prudkého kopečka. Jedu druhý, protože světlo má jenom brácha. Já před sebou sleduju jenom jeho bílý tričko. Najednou se v lese kolem nás ozve dusot. Co to? Najednou se ozve dusot přede mnou a bílý tričko jde k zemi. Pak se opět zvedne a hodně rychle se vzdaluje. A cože se to stalo? Inu bachyně s malýma kanečkama si to namířili přes silnici přesně ve chvíli, kdy jsme projížděli, a jedem malej kaneček trefil bráchovo zadní kolo. Ten si ho stihnul v pádu pohladit (toho kaňourka :), a pak už jej panická hrůza hnala vpřed. Jediné štěstí, že se kolu při tom nárazu nic nestalo. Do Benešova nad Černou přijíždíme docela vyklepáný. Hlavně brácha, ale kdo by se mu divil. Chvíli se vzpamatováváme a vyrážíme dál s tím, že už to musíme co nejdříve zapíchnout. A tak také činíme. Tak dva kilometry za Benešovem uléháme pod protisněhové zábrany. To už je dost po jedenácté. Dneska toho bylo opravdu hodně.
Ujeto: 199,71km
Trasa: Železná Ruda > Prášily > Srní > Horská Kvilda > Borová Lada > Lenora > Soumarský most > Volary > Horní Planá > Černá v Pošumaví > Frymburk > Vyšší Brod > Dolní Dvořiště > Zbořené Hamry > Malonty > Pohorská Ves > Benešov nad Černou
7.den
4:04 budík. Než se rozkoukáme projíždí kolem nás autobus. Balíme a ještě fotíme, kdeže jsme to nocovali. Vyjíždíme do dalšího chladného rána směr Nové Hrady. Konečně vychází sluníčko. V Nových Hradech se příliš nezdržujeme, jen marně hledáme nějaký koloservis, kde bych sehnal novou duši nebo aspoň lepení. Přijíždíme do Českých Velenic Jde o dvojměstí s Rakouským Gmundem. Hledáme cykloservis a ... nacházíme! ale otevírá až v devět, takže máme přes hodinu času. Pozorujeme Rakušany jak si přechází do Čech nakupovat. Činíme pravý opak - eur máme ještě docela dost, ale korunky musíme šetřit :). Nakoupíme výbornou rakouskou vánočku a vracíme se jí sníst do Čech. Mezi tím už je čtvrt na deset. A Cykloopravna má pořád zavřeno! ještě jednou kontrolujeme otevírací dobu a zjišťujeme... v pondělí zavřeno!! takže jsme čekali zbytečně. (Jak komediální nám přišlo, když jsme si doma ještě jednou četli příběh našich inspirátorů a zjistili jsme, že před tímto stejným servisem také marně lomili rukami, protože bylo pondělí :). No, uvidíme co v Rakousku. Jelikož je Gmund veliké město, nacházíme cykloservis i zde, ale nejlevnější duše stojí 8eur, a to je na nás moc :/. Vyrážíme tedy do rovinaté až plackovité rakouské krajiny a slunko se do nás opírá. Brácha se nechává fotit s tabulí vesnice Buchbach, jejíž název ho uchvátil. Jedeme dál mezi poli a slunko je horší a horší. Určitě bude přes třicet ve stínu. Ale ten nikde není :(. V jednom malém městečku okusíme rakouské pivo a brácha si dává nějaký citronový (ale fuj!). A pak už hurá zpátky do Čech, tedy už spíše na Moravu :). Ve Slavonicích na benzínce vnutíme prodavačce poslední eura (i s pár drobnými navíc) - už je potřebovat nebudeme. Po výjezdu do solidního kopečka si vychutnáváme výhled na vranovský zámek. Sjíždíme dolů k Dyji (cestou předjíždíme asi dva "vláčky" vezoucí tlusté Němce) a vychutnáváme si ještě pohled na zámek ze zdola. Pak vyjíždíme zase do kopečka a do Znojma už by to mělo být jen z kopce. Úplně to tak nebylo, ale i tak jsme se tam dostali vcelku bez problémů, vyfotili si divadlo a vydali se do supermarketu. Brácha vyrazil sehnat mi novou duši zatímco já jsem vykonal telefonát domů. Žádné potěšující zprávy. Ještě dnes večer mají přijít přívalové deště a pak má celý týden pršet :(. To neznělo dobře. Musel jsem trochu zchladit bráchovo nadšení z toho, že duši opravdu sehnal. Začali jsme rozmýšlet co a jak. Má cenu čekat na promoknutí? Vyrazili jsme na nádraží. Už při přehlédnutí kolejiště mi přišlo něco divného. Moje podezření se potvrdilo, když jsme v hale zřeli tabuli s odjezdy - první vlak odjížděl v 4:52 - samozřejmě následujícího dne. Napadlo nás, že bychom to ještě mohli stihnout do Brna na noční vlak, který jel z Břeclavi do Hradce. Nevěděli jsme ale, v kolik je v Brně. Pokoušeli jsme se to dostat z paní u okýnka. Ta nám stále vnucovala, že dneska už se do Brna nedostanem a my jí zase pořád vnucovali, že jsme tady na kole :) Nakonec nám přeci jen řekla čas odjezdu z Brna. Měli jsme asi necelé dvě a půl hodiny na něco přes šedesát kilometrů. Určitě by se to stihnout dalo, ale já neměl náladu. Přeci jen jsme vyrazili po výpadovce na Brno, ale hned za Znojmem jsem bráchu přesvědčil abychom zabočili směrem na Břeclav. To už se zase šeřilo. A navíc nad Vídní (prostě nad Rakouskem) se už kupily solidní černé mraky. Zapíchli jsme to na zastávce v Jaroslavicích. Právě včas. Začlo pršet. Pak bouřit. zastávka patřila rozhodně k těm chatrnějším. Zesílil vítr a začla bouřka jak má být. Blesky lítaly kousíček od nás, a to co se valilo z nebe si opravdu s přívalovým deštěm nezadalo. Ta noc nebyla moc příjemná. V poryvech vichřice se nám zvedala a zase prudce dopadala střecha nad hlavou. Asi po dvou hodinách naštěstí bouře trochu polevila a někdy nad ránem odešla úplně
Ujeto: 190,57km
Trasa: Benešov nad Černou > Nové Hrady > České Velenice > Gmund > Buchbach > Fratres > Slavonice > Písečné > Vrátěnín > Vranov nad Dyjí > Znojmo > Jaroslavice
8.den
4:04 sice zase zvoní budík, ale dneska nám to jde nějak pomalu. Ještě (konečně!) vyměňuju duši. Mezi tím na zastávku přicházejí první lidi (to se nám stalo za celou dobu poprvé). Nějaká ženská se nás ptá jestli tady stanujeme či co. Možná jsme mohli hned uklidit ty spacáky. Pak vyrážíme. Projíždíme kolem cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou. Začíná trošku pršet, ale mi jedeme bez zastavení dál. Projíždíme i Mikulovem. Dá mi hodně sil abych přesvědčil bráchu, že snídat budeme opravdu až v Břeclavi. Přeci jenom zatím spíš jenom tak mrholí, mohlo by to být horší. V Břeclavi jsme těsně po osmé. Docela dobrý čas na to, že máme v nohách 65kilometrů. To se projevuje i na hladu. Mlsně vcházím do pekařství a jen ukazuju: tohle, támhleto, a pak ještě určitě tohleto. Nakoupím plnou tašku. A ani to nebylo tak drahý. Jedeme na nádraží. Tam se do toho pustíme. Nějaká stará cikánka chce ochutnat, ale mi jí nedáme :). Mezi tím začíná pršet docela silně (jak jen prozřetelné bylo, že jsme cestou nezastavovali). Zjišťujeme, jak je to se spojením domů. Vlaky jezdí, což o to, ale kola neberou :(. Až někdy v jednu nějaký rychlík má přepravu zavazadel, a ten navíc jede přes Kolín. No co naděláme. V klidu si po jednom dáme v nádražní hospůdce polívku (druhý musí hlídat kola). Pak mě napadne spásná myšlenka a dáme si kola do úschovny! jedno za pětikorunu :). No a pak jdem na gáblík. Jelikož jsme se cestou dost uskromňovali, ještě nám docela dost zbylo, a tak se trošku rozšoupnem a dáváme si gulášek s dvanácti a k němu po dvou pivkách:). Je to zasloužený jídlo. V jednu nahazujeme kola do přistaveného rychlíčku a ještě si fotíme na vedlejším nástupišti stojící vláček do Vídně. Konečně na cestě domů! V Kolíně ještě musíme přestoupit a jsme v Pardubicích. Odtud už to snad dojedem :). Ještě se nám daří zabloudit (!) a slušně zmoknout. Ale teď už nám to nevadí, za tři čtvrtě hodinky jsme doma!!!
Ujeto: 96,44km
Trasa: Jaroslavice > Dyjákovice > Hevlín > Hrušovany nad Jevišovkou > Mikulov > Valtice > Břeclav >vlakem> Pardubice > Opočínek > Vysoká nad Labem > Hradec Králové
závěr
4:04 už nezazvonil budík. A nám to bylo divný. Ráno jsme najednou nemuseli rychle zabalit spacáky sednout a jet. Několikrát za cestu jsme to už chtěli vzdát. Nakonec jsme to vlastně i vzdali (a dobře jsme udělali, protože pak opravdu týden pršelo), ale už jsme si navykli na tenhle (myslím že i docela drsnej) režim a těžko se zase odvykalo. Ale přešlo pár dní a my byli zase v normálu a už nám zbyly jen fotky a vzpomínky. A kilometry v nohách :).
Celkem ujeto: 1212,63km
Trasa: Hradec Králové > Pomezní Boudy > Kowari > Harrachov > Hrádek nad Nisou > Žitava > Hřensko > Děčín > Flaje > Boží Dar > Tachov > Domažlice > Železná Ruda > Soumarský Most > Dolní Dvořiště > Gmund > Slavonice > Vranov nad Dyjí > Znojmo > Mikulov > Břeclav
To jsem si tak jednou brouzdal po těch internetech a našel jsem stránky nějakých dvou týpků z Náchoda, co si usmysleli, že si objedou republiku, a taky to uskutečnili. Tento nápad se mi neskutečně zalíbil a začal jsem hned plánovat podobnou cestu. Jediný šílenec v mém okolí, který byl ochoten jít do toho, byl můj brácha. Už jen stačilo zvolit datum a vybrat směr. Datum se vybral nakonec tak nějak sám a směr jsme zvolili proti směru hodinových ručiček možná proto, že tak učinili i naši předchůdci. A pak už jen nasednout na kola a jelo se...
Datum: 26.6.-5.7. 2005
1.den
První den jsme si dali přípravný - pouze jsme se přesunuly blíže k okraji naši milé vlasti, a to konkrétně do Hostinného, kde nám babička zajistila na poslední noc pevnou střechu nad hlavou a dostatečný přísun výborného jídla dle libosti :). Už na této "rozcvičovací" padesátikilometrové cestě, jsem si začal říkat, že to s těma brašnama přeci jenom tak lehce nepůjde. A hlavně s tím těžkým stanem !!! (za celou cestu jsme v něm nakonec ani jednou nespali). Ale nakonec jsme dojeli a v klidu si vychutnali poslední večeři...
Ujeto: 51,57km
Trasa: Hradec Králové > Velký Vřešťov > Doubravice > Bílá Třemešná > Hostinné
2.den
První noc na cestě jsme si dopřáli ještě vcelku dlouhého spánku - vstávali jsme až v pět. Pak ještě pořádná snídaně - bez té by nás babička nepustila :). No a pak už hurá směr Krkonoše. Hned od začátku jsme se s tím nemazlili a vzali to údolím Malé Úpy, či co to bylo za říčku nahoru. Byl to docela pěknej stoupáček až na Pomezní boudy (přes 1000m.n m). Ale stál zato. Po prvním překročení státní hranice - tedy granize panstwa - jsme si mohli vychutnat krásný dlouhý sjezd až do polského města Kowari. Odutd jsme se vydali po relativní rovince podél Krkonoš na západ, podél jakýchsi jezer či vodních nádrží. Nenechali jsme si ujít příležitost a využili několik málo z těch pár zlotych co jsme měli sebou a okusili jsme polské pivko (nic moc :) a vychutnali si pohled na Krkonoše z druhé strany. Byla vidět i Polská bouda na Sněžce. A pak už začalo kruté stoupání zpět ke hranicím. Sluníčko pálilo, pot z nás tekl ale jeli jsme. Polští údržbáři si navíc vymysleli, že budou opravovat právě silnici, po které jsme jeli, ale nakonec jsme to zvládli a hrdinně dojeli až k vrcholu - k hraničnímu přechodu Harrachov. Pak nás čekal docela příjemný sjezd, při kterém jsme si mohli prohlédnout i některé skokanské můstky. A pak přišla odbočka směrem k Jizerkám - opět do kopců. Tady jsme zastavili a začali debatovat, jaké by to bylo krásné pokračovat rovně a v pohodě ještě stihnout u babičky večeři, kterou nám slibovala. Před očima se nám objevovalo do zlatova upečené křupavoučké kuřátko. Nastala první psychická krize. Ale nakonec jsme ji překonali a vyrazili směr Kořenov a vzhůru na hřeben Jizerek, kde se nám mimo jiná pěkná panoramata objevil pohled na třetihorní sopku Jizerku. Po pěkné asfaltce cesta rychle ubíhala. Cestou jsme si ještě vychutnali krásný výhled do dálek rovinatého Polska. A pak už následoval sjezd a my byli nedaleko Liberce. Pomalu jsme začali přemítat, kde první noc složit hlavu. Pokračovali jsme ještě chvíli směrem k Hrádku nad Nisou, ale pak už začala tato otázka být akutnější. Na mapě jsme objevili nějaké pevnosti, tak jsme si řekli, že bychom mohli přespat na nich, ale bohužel se nám je nepodařilo objevit. Zastavili jsme u svažité louky u lesa. Začali dost nepříjemně štípat komáři. Říkali jsme si, že budeme muset stavět stan... to bude ale zdržení. Vzali jsme to přes louku k údolině, která možná někdy byla korytem nějaké říčky. Každopádně my jsme se v ní uvelebili a zjistili, že komáři...zmizeli!! takže jsme zalezli do spacáků a ... spali :)
Ujeto: 155,03km
Trasa: Hostinné > Černý Důl > Horní Maršov > Pomezní Boudy > Kowari > Sklarszka Poreba > Harrachov > Kořenov > Jizerka > Bílý Kostel nad Nisou
3.den
Ráno ve 4:34 zazvonil budík. Takhle pozdní vstávání se nemůže opakovat - zítra o deset minut dříve! :) Během čtvrhodinky jsme měli zabaleno a vyráželi cestou mezi poli. Když tu se z pole hned vedle nás začal ozývat strašný lomoz, a kousek kolem nás proběhl dobře dvěstěkilový kanec! No pěkně nám to ráno začíná. Ale pak už v klidu dál. Nejprv na chvilku do Polska a pak hned poprvé do Německa. A jsme v Žitavě. V klidu (asi) víkendového rána, projíždíme kolem radnice a přes náměstí. Pak ještě fotíme zbytek nějakého památného stromu. U pěkné kašny jsme si chtěli nabrat pitnou vodu, ale ta teče až od osmi! to je na nás moc pozdě, dneska toho ještě musíme stihnout hodně. Kolem sedmé už opouštíme Žitavu a pokračujeme na západ. Do Čech se chceme vrátit po malém přechodu značeném v jedné vesničce. Zde však hledíme pouze přes zavřená vrata jakéhosi českého zemědělského družstva (později zjišťujeme, že přesně stejně jako my dopadli i naši předchůdci). Nic naplat musíme si vybrat jiný přechod. A pak už hurá do Česko-Saského Švýcarska. V krásné přírodě se pokoušíme dělat skupinovou fotku. Brácha je holt fotograf-profesionál. Má jediné štěstí že jsem tam já! :) Ještě kousek a jsme u Labe. Přes řeku koukáme na Německou zastávku. Chvíli rozmýšlíme že bychom místo proti proudu jeli po proudu a za pár dní bychom třeba byli v Hamburku :). Ale nakonec se vracíme k původnímu plánu a vyrážíme k Děčínu, kde si fotíme zámek. Z Děčína to je pěkně do kopečka. Přeci jenom tady začínají Krušné hory. Objíždíme Děčínský Sněžník (poslední stoupáníčko si opravdu můžeme odpustit). Již na trochu rovnější cestě si dopřáváme menší svačinku, při které definitivně dojídáme řízky, co jsme měli z domova od maminky :). Pozvolna se dostáváme na jakousi náhorní plošinu, odkud se nám otevírají panorámata na města pod námi. Jak se slunko chýlí k západu, začínáme vyhlížet místo k přenocování. Na mysl nám přišla i stará rozvodná stanice či co to bylo, ale byl tam bordel a vůbec to bylo takové ee. Tak jedeme dál až k vodní nádrži Flaje. Zde si vybíráme pěknou zastávečku. Okolo ještě projíždí nějací cyklisté, asi z blízkého Litvínova. Čekáme než se ještě trochu setmí. Pak zalézáme do spacáků a vzápětí usínáme
Ujeto: 160,75km
Trasa: Bílý Kostel nad Nisou > Hrádek nad Nisou > Porajow > Žitava > Varnsdorf > Hřensko > Děčín > Tisá > Petrovice > Moldava > Flaje
4.den
4:24 budík. O deset minut dříve než včera, ale pořád nám to přijde dost pozdě, i když je ještě šero a hlavně chladno - jsme přeci jenom dost vysoko. Sluníčko pořád ne a ne vyjít. A když konečně vyjde tak oslňuje pouze (krasnou, širokou, asfaltovou) silnici v Německu za potokem, zatímco (úzká, prašná) cesta, po které jedeme my, je stále ve stínu. Vrcholem všeho je, když vidíme německou vesnici na kopečku celou krásně rozzářenou jasným sluníčkem, zatímco česká víska hned vedle je ještě ve stínu! Ale po chvilce čekání se dostane sluníčko i sem. Snídáme (dojídáme poslední kousky bábovky, kterou jsme si vezli z domova - odteď jsme odkázáni jen na to, co si kde koupíme) a chvíli se hřejeme. Jako bychom nevěděli že nás hned čeká pěkný kopeček, kde se řádně zapotíme. Zatímco ráno přechází pozvolna v dopoledne, my uháníme po pěkné asfaltečce po hraničním hřebeni. U studánky svačíme. Projíždíme kolem další vodní nádrže. Rozhodujeme se si nezajíždět do hraničního městečka Vejprty. Později se dozvídáme, že tam prý stejně není nic zajímavého :). Za dalším kopečkem se na obzoru objevuje Klínovec - nejvyšší hora Krušných hor. Za chvíli už je vidět i sjezdovka na jeho úpatí. Je to pořád do kopečka, ale my se nezalekneme! Projíždíme kousek pod vrcholem - poslední výstup si necháme na příště a raději sjíždíme do Božího Daru. Zde hledáme vhodnou levnější hospůdku, kde bychom svlažili žíznivé krky, ale to se nedaří - většinu kupní síly zde představují Němci, a tomu odpovídají i ceny. Nakonec přeci jen obětujeme asi 60 korun za dvě pivka. A pak už se vydáváme poněkud rovinatější krajinou dále. Sluníčko pálí a nám se moc nechce. Ale to už to začíná klesat a my sjíždíme do Kraslic. Tu se náhle doposud čisté nebe začíná zatahovat a my si říkáme, že z toho možná něco bude. A taky bylo - pěknej liják. Stihli jsme se schovat pod střechou na nakládací rampě nějaké budovy. Za chvíli přijíždí autem nějaký pán. Bojíme se, že nás bude chtít vyhodit, ale on nám místo toho nabídne lahváče :). Ani nevím proč nabídky nevyužíváme a radši plánujeme, jaké to bude krásné, až teď ještě cestou pořádně zmoknem, přijedeme do Chebu, sedneme do vlaku a ráno budeme v Hradci. Krásná představa. Mezi tím déšť polevuje a ustává. Nezbývá než vyrazit a čekat jestli se vrátí. Ještě jsme si trochu zajeli a vyjeli jsme málem až ve Vojtanově. Pak ještě chvíli popojíždíme někde mezi Františkovo Lázněma a Chebem. U Tršnice brácha vzpomíná jak tady byli loni na vodě. Marně hledáme kemp, který už tu není. Jedeme ještě kousek kolem Ohře a nakonec už skoro za tmy zakempováváme na jedné zastávce. Trochu tady smrdí chcanky, ale dá se to vydržet. Tak jsme nakonec rádi, že jsme nezmokli a pokračujeme.
Ujeto: 176,52km
Trasa: Flaje > Nová Ves v Horách > Hora Svaté Kateřiny > Měděnec > Boží Dar > Kraslice > Skalná > Tršnice
5.den
4:14 budík. Už je to lepší ale ještě pořád nejsme spokojeni, ještě s tím budeme muset něco udělat :). Po zabalení vyjíždíme. Míjíme dálnici a projíždíme kolem vodní nádrže Jesenice. Jedeme po docela hlavní silnici a taky konečně docela po rovině. Kolem spousty "bizonů". Podle mapy víme, že máme zabočit ve Staré vodě doprava po cyklostezce. Také tak učiníme. Pozor, měli jsme opravdu jet přes nějakou Vysokou? Neřešíme, jedeme dál. Horní Žandov? Není nějak daleko od Dolního, kterým jsme projížděli asi před hodinou?? Není - je hned vedle a my zjišťujeme, že jsme tam, kde už jsme jednou byli. Měli jsme odbočit až po druhé cyklostezce a ne hned po té první, tahle se obloukem vracela zpět. No, tak deset kilometrů navíc po ránu neuškodí, my máme sil na rozdávání! Tak si to ještě jednou projedeme po známé cestě do Staré Vody a tentokrát po správné odbočce vyjíždíme do Tří seker. Zde v místním konzumu nakupujeme něco na zub. Mezitím se moje kolo zřítí na bráchovo a jeho opěrka je ... rozbitá. Bude mi to mít za zlé až do konce cesty. Ale i bez opěrky se dá pokračovat. A tak pokračujeme. V Tachově fotíme náměstí. A taky kostel a hradby. Dalších asi 40kilometrů do Horšovského Týna překonáváme za neuvěřitelně krátkou dobu - když to jede tak to jede. Cestou stihneme vyfotit jednoho klapajícího Jardu. V Horšovském Týnu dáváme polívku a pivko. Původně to bylo v plánu až v Domažlicích, ale zasloužíme si ho už tady :). Domažlicemi už jen projíždíme, což je možná škoda, protože to je pěkné městečko. Z Domažlic už se to začíná pozvolna zvedat na Nýrsko. Tady fotíme vodní nádrž a pak se už s heslem "Slunce je ještě vysoko" ubíráme vzhůru k Železné Rudě. Nespěcháme, protože víme že vyjíždět za Železnou Rudu nemá cenu. Na nádraží ve Špičáku si fotíme tabuli s nadmořskou výškou - 837,373 m.n m., máváme odjíždějícímu a funícímu motoráčku a hodnotíme, jak by se tu spalo - nic moc :(. Na nádražíčku v Železné Rudě to není o nic lepší. Nakonec se po delším váhání rozhodujeme pro jednu autobusovou zastávku skoro v centru a přímo proti baráku - nic lepšího jsme nesehnali. Čekáme ještě do tmy. Pak uléháme a usínáme...
Ujeto: 182,04km
Trasa: Tršnice > Dolní Žandov > Stará Voda > Vysoká > Horní Žandov > Dolní Žandov > Stará Voda > Tři Sekery > Broumov > Tachov > Bor > Horšovský Týn > Domažlice > Nýrsko > Špičák > Železná Ruda
6.den
4:04 budík. Konečně jsme spokojeni. Ještě je skoro tma. Projíždíme Železnou Rudou. Noční kluby (kterých je tu mimochodem nehorázně - skoro každý druhý barák) opouští poslední hosté. My míříme vzhůru do lesů. Nad Železnou Rudou si kvůli bráchovi uděláme další desetikilometrovou zajížďku (a ještě mi to vyčítá!). Ale už jsme si na to zvykly, tak co. Již na správné cestě zdoláváme kopec s nehorázným stoupáním, brácha si nahoře ulehčuje neartikulovaným výkřikem, kterým dosti vyplaší nějaký pár, který tam sedí na lavičce. Za suchost jejich spodního prádla bych mnoho nedal :). Po chvíli si ještě vylepšuje bilanci, když u tabule Srní 10km vykřikuje na celé kolo: "Už jen deset kilometrů do sranííí!" což zas trochu vyvede z míry bandu důchodců jdoucích proti nám. V Prášilech vyřizujeme nutný telefonát domů - jako že jsme celí, a tak. Zároveň pozorujeme cyklobusy, které vyváží takzvané "cyglisty" nahoru na kopec, aby si pak mohli vychutnat krásný sjezd...to jsou ale sportovci. No přiznejme si, že brácha chvíli uvažoval, jestli toho taky nevyužijem :). Kousek dál brácha fotí horský potůček, já na něj volám, ať už jde, že mi je zima, ale on si myslí že chci vyfotit. Jedeme dál. Fotíme se u tabule Filipova Huť - 1093m.n m.. Pak nás čeká krásný sjezd, který si užijeme mnohem víc než ti "cyglisti". Teda až do chvíle, než brácha najednou prudce vybočí kolem snad půlmetru hluboké díry, já už to nestihnu a ozve se jenom sssssss a během několika okamžiků je moje zadní kolo prázdné. Máme přeci lepení. Nojo, ale v jakém stavu. U vedlejší cesty v lese opravujeme. Zjistil jsem, že se mi podařilo udělat hned dvě díry a to dost velký. Ale máme jenom jeden flek. Rozřízneme ho napůl. Na jednu díru to nedá, půlka fleku je moc malá :(. Odřezávám z té druhé, už nalepené na duši. Je to strašný. Zabijeme tady asi dvě hodiny. Nakonec jsem ve stavu, kdy mi kolo sice trochu uchází, ale chvíli se na tom jet dá (nakonec asi dalších 350km :). To už jsme ve vodáckém kempu Soumarský most. Panuje zde naprostá pohodička. Jenom já musím lepit:(. Pak se s tím moc nemažeme a z Volar už to bereme po hlavní podél Lipna. S vodáky se setkáváme zase ve Vyšáku. Tady zase vzpomínám na vodu já. Vždyť jsem tady byl před nějakýma dvěma měsícema. Dojdu ještě do kempu doplnit vodu a vyrážíme dál, přímo k přechodu v Dolním Dvořišti. Tady neváháme a přejíždíme do takzvaného "bezcelního prostoru", kde v Travel Free Shopu nehorázně utrácíme těch pár eur co jsme doma vyfasovali. Nakupujeme nějakou Kolu, nanuky, pivko, sladkosti, pak ještě nanuky. Prostě se máme jak prasata v žitě. O tom, že to domů není daleko nás přesvědčuje obří becherovka. No ale věčně tady sedět nemůžeme, a tak zase obracíme zpátky. Ještě jednou ukážeme pohraničákům občanky a jsme zase doma. Cyklostezka by měla vést někde podle hranic. Nemůžeme na ní natrefit. Ptáme se nějakého děduli. Ten nám říká, kde jí najdem, ale prej ať jedem radši po silnici. To určitě. Ale on věděl proč nám to říkal. Cyklostezka začínala ohradou, kterou jsme museli přelézt a dále po louce, kde se uzounká pěšinka pomalu ztrácela. Že mi toho dědulu radši neposlechli. Nakonec se konečně dostáváme na jakousi silničku. Je tu ponurý kraj. Všude okolo jaksi vlhko a nevlídno. Působí to víc než depresivně. Mě navíc stále uchází to zadní kolo. Projíždíme vesnicí Zbořené Hamry a zjišťujeme, že jsou opravdu zbořené. Ani to místo na spaní tady nikde není. Je to k zbláznění. Konečně v Malontech najíždíme na jakous takous větší silnici, kde by snad mohla být i nějaká zastávka. To už je docela tma. V Pohorské Vsi úplná. Sjíždíme lesem z docela nepříjemně prudkého kopečka. Jedu druhý, protože světlo má jenom brácha. Já před sebou sleduju jenom jeho bílý tričko. Najednou se v lese kolem nás ozve dusot. Co to? Najednou se ozve dusot přede mnou a bílý tričko jde k zemi. Pak se opět zvedne a hodně rychle se vzdaluje. A cože se to stalo? Inu bachyně s malýma kanečkama si to namířili přes silnici přesně ve chvíli, kdy jsme projížděli, a jedem malej kaneček trefil bráchovo zadní kolo. Ten si ho stihnul v pádu pohladit (toho kaňourka :), a pak už jej panická hrůza hnala vpřed. Jediné štěstí, že se kolu při tom nárazu nic nestalo. Do Benešova nad Černou přijíždíme docela vyklepáný. Hlavně brácha, ale kdo by se mu divil. Chvíli se vzpamatováváme a vyrážíme dál s tím, že už to musíme co nejdříve zapíchnout. A tak také činíme. Tak dva kilometry za Benešovem uléháme pod protisněhové zábrany. To už je dost po jedenácté. Dneska toho bylo opravdu hodně.
Ujeto: 199,71km
Trasa: Železná Ruda > Prášily > Srní > Horská Kvilda > Borová Lada > Lenora > Soumarský most > Volary > Horní Planá > Černá v Pošumaví > Frymburk > Vyšší Brod > Dolní Dvořiště > Zbořené Hamry > Malonty > Pohorská Ves > Benešov nad Černou
7.den
4:04 budík. Než se rozkoukáme projíždí kolem nás autobus. Balíme a ještě fotíme, kdeže jsme to nocovali. Vyjíždíme do dalšího chladného rána směr Nové Hrady. Konečně vychází sluníčko. V Nových Hradech se příliš nezdržujeme, jen marně hledáme nějaký koloservis, kde bych sehnal novou duši nebo aspoň lepení. Přijíždíme do Českých Velenic Jde o dvojměstí s Rakouským Gmundem. Hledáme cykloservis a ... nacházíme! ale otevírá až v devět, takže máme přes hodinu času. Pozorujeme Rakušany jak si přechází do Čech nakupovat. Činíme pravý opak - eur máme ještě docela dost, ale korunky musíme šetřit :). Nakoupíme výbornou rakouskou vánočku a vracíme se jí sníst do Čech. Mezi tím už je čtvrt na deset. A Cykloopravna má pořád zavřeno! ještě jednou kontrolujeme otevírací dobu a zjišťujeme... v pondělí zavřeno!! takže jsme čekali zbytečně. (Jak komediální nám přišlo, když jsme si doma ještě jednou četli příběh našich inspirátorů a zjistili jsme, že před tímto stejným servisem také marně lomili rukami, protože bylo pondělí :). No, uvidíme co v Rakousku. Jelikož je Gmund veliké město, nacházíme cykloservis i zde, ale nejlevnější duše stojí 8eur, a to je na nás moc :/. Vyrážíme tedy do rovinaté až plackovité rakouské krajiny a slunko se do nás opírá. Brácha se nechává fotit s tabulí vesnice Buchbach, jejíž název ho uchvátil. Jedeme dál mezi poli a slunko je horší a horší. Určitě bude přes třicet ve stínu. Ale ten nikde není :(. V jednom malém městečku okusíme rakouské pivo a brácha si dává nějaký citronový (ale fuj!). A pak už hurá zpátky do Čech, tedy už spíše na Moravu :). Ve Slavonicích na benzínce vnutíme prodavačce poslední eura (i s pár drobnými navíc) - už je potřebovat nebudeme. Po výjezdu do solidního kopečka si vychutnáváme výhled na vranovský zámek. Sjíždíme dolů k Dyji (cestou předjíždíme asi dva "vláčky" vezoucí tlusté Němce) a vychutnáváme si ještě pohled na zámek ze zdola. Pak vyjíždíme zase do kopečka a do Znojma už by to mělo být jen z kopce. Úplně to tak nebylo, ale i tak jsme se tam dostali vcelku bez problémů, vyfotili si divadlo a vydali se do supermarketu. Brácha vyrazil sehnat mi novou duši zatímco já jsem vykonal telefonát domů. Žádné potěšující zprávy. Ještě dnes večer mají přijít přívalové deště a pak má celý týden pršet :(. To neznělo dobře. Musel jsem trochu zchladit bráchovo nadšení z toho, že duši opravdu sehnal. Začali jsme rozmýšlet co a jak. Má cenu čekat na promoknutí? Vyrazili jsme na nádraží. Už při přehlédnutí kolejiště mi přišlo něco divného. Moje podezření se potvrdilo, když jsme v hale zřeli tabuli s odjezdy - první vlak odjížděl v 4:52 - samozřejmě následujícího dne. Napadlo nás, že bychom to ještě mohli stihnout do Brna na noční vlak, který jel z Břeclavi do Hradce. Nevěděli jsme ale, v kolik je v Brně. Pokoušeli jsme se to dostat z paní u okýnka. Ta nám stále vnucovala, že dneska už se do Brna nedostanem a my jí zase pořád vnucovali, že jsme tady na kole :) Nakonec nám přeci jen řekla čas odjezdu z Brna. Měli jsme asi necelé dvě a půl hodiny na něco přes šedesát kilometrů. Určitě by se to stihnout dalo, ale já neměl náladu. Přeci jen jsme vyrazili po výpadovce na Brno, ale hned za Znojmem jsem bráchu přesvědčil abychom zabočili směrem na Břeclav. To už se zase šeřilo. A navíc nad Vídní (prostě nad Rakouskem) se už kupily solidní černé mraky. Zapíchli jsme to na zastávce v Jaroslavicích. Právě včas. Začlo pršet. Pak bouřit. zastávka patřila rozhodně k těm chatrnějším. Zesílil vítr a začla bouřka jak má být. Blesky lítaly kousíček od nás, a to co se valilo z nebe si opravdu s přívalovým deštěm nezadalo. Ta noc nebyla moc příjemná. V poryvech vichřice se nám zvedala a zase prudce dopadala střecha nad hlavou. Asi po dvou hodinách naštěstí bouře trochu polevila a někdy nad ránem odešla úplně
Ujeto: 190,57km
Trasa: Benešov nad Černou > Nové Hrady > České Velenice > Gmund > Buchbach > Fratres > Slavonice > Písečné > Vrátěnín > Vranov nad Dyjí > Znojmo > Jaroslavice
8.den
4:04 sice zase zvoní budík, ale dneska nám to jde nějak pomalu. Ještě (konečně!) vyměňuju duši. Mezi tím na zastávku přicházejí první lidi (to se nám stalo za celou dobu poprvé). Nějaká ženská se nás ptá jestli tady stanujeme či co. Možná jsme mohli hned uklidit ty spacáky. Pak vyrážíme. Projíždíme kolem cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou. Začíná trošku pršet, ale mi jedeme bez zastavení dál. Projíždíme i Mikulovem. Dá mi hodně sil abych přesvědčil bráchu, že snídat budeme opravdu až v Břeclavi. Přeci jenom zatím spíš jenom tak mrholí, mohlo by to být horší. V Břeclavi jsme těsně po osmé. Docela dobrý čas na to, že máme v nohách 65kilometrů. To se projevuje i na hladu. Mlsně vcházím do pekařství a jen ukazuju: tohle, támhleto, a pak ještě určitě tohleto. Nakoupím plnou tašku. A ani to nebylo tak drahý. Jedeme na nádraží. Tam se do toho pustíme. Nějaká stará cikánka chce ochutnat, ale mi jí nedáme :). Mezi tím začíná pršet docela silně (jak jen prozřetelné bylo, že jsme cestou nezastavovali). Zjišťujeme, jak je to se spojením domů. Vlaky jezdí, což o to, ale kola neberou :(. Až někdy v jednu nějaký rychlík má přepravu zavazadel, a ten navíc jede přes Kolín. No co naděláme. V klidu si po jednom dáme v nádražní hospůdce polívku (druhý musí hlídat kola). Pak mě napadne spásná myšlenka a dáme si kola do úschovny! jedno za pětikorunu :). No a pak jdem na gáblík. Jelikož jsme se cestou dost uskromňovali, ještě nám docela dost zbylo, a tak se trošku rozšoupnem a dáváme si gulášek s dvanácti a k němu po dvou pivkách:). Je to zasloužený jídlo. V jednu nahazujeme kola do přistaveného rychlíčku a ještě si fotíme na vedlejším nástupišti stojící vláček do Vídně. Konečně na cestě domů! V Kolíně ještě musíme přestoupit a jsme v Pardubicích. Odtud už to snad dojedem :). Ještě se nám daří zabloudit (!) a slušně zmoknout. Ale teď už nám to nevadí, za tři čtvrtě hodinky jsme doma!!!
Ujeto: 96,44km
Trasa: Jaroslavice > Dyjákovice > Hevlín > Hrušovany nad Jevišovkou > Mikulov > Valtice > Břeclav >vlakem> Pardubice > Opočínek > Vysoká nad Labem > Hradec Králové
závěr
4:04 už nezazvonil budík. A nám to bylo divný. Ráno jsme najednou nemuseli rychle zabalit spacáky sednout a jet. Několikrát za cestu jsme to už chtěli vzdát. Nakonec jsme to vlastně i vzdali (a dobře jsme udělali, protože pak opravdu týden pršelo), ale už jsme si navykli na tenhle (myslím že i docela drsnej) režim a těžko se zase odvykalo. Ale přešlo pár dní a my byli zase v normálu a už nám zbyly jen fotky a vzpomínky. A kilometry v nohách :).
Celkem ujeto: 1212,63km
Trasa: Hradec Králové > Pomezní Boudy > Kowari > Harrachov > Hrádek nad Nisou > Žitava > Hřensko > Děčín > Flaje > Boží Dar > Tachov > Domažlice > Železná Ruda > Soumarský Most > Dolní Dvořiště > Gmund > Slavonice > Vranov nad Dyjí > Znojmo > Mikulov > Břeclav